V pondělí 8. července 2019 jsme při mši svaté na Vranově u Brna doprovodili na poslední pozemské pouti před Boží tvář jáhna, manžela, tatínka, dědečka, našeho bratra Josefa Havláta. Mše svatá začínala v 15.00. Krátce po druhé hodině už ale přijelo 5 autobusů z Velkých Němčic, Uherčic a Křepic. Nechyběli samozřejmě ani místní farníci, farníci z Lelekovic, přátelé ze Soběšic a další. Před začátkem bohoslužby byl už kostel plný.
Bohoslužbě předsedal otec biskup Pavel Konzbul, koncelebrovali synové kněží Petr a Pavel, a ještě něco přes dvě desítky dalších kněží. Nechyběli ani jáhnové, kteří měli na starosti asistenci při mši svaté – evangelium, přímluvy, ale také vynášení rakve z kostela a potom také spouštění rakve do rodinného hrobu v Soběšicích.
Biskup Pavel krátce nastínil život jáhna Josefa. Zmínil, že Josef chtěl být knězem, ale během studia teologie v Litoměřicích byl v padesátých letech zatčen a odsouzen k trestu odnětí svobody za „protistátní činnost.“ Po návratu z vězení pracoval 30 let jako dělník. V roce 1961 se oženil s manželkou Marií, se kterou vychovali tři syny. Po roce 1989 mohl dokončit svá studia a v roce 1995 byl vysvěcen na jáhna. Od té doby působil 25 let jako trvalý jáhen ve farnostech Velké Němčice, Uherčice a Křepice. Otec biskup také Josefovi poděkoval za jeho službu jménem biskupství, ale také jménem farníků Velkých Němčic, Uherčic i Křepic, kde požehnaně působil.
Po mši svaté na hřbitov do Soběšic jela už pouze rodina a duchovní. Ti se připravili na průvod u sester klarisek, které poskytly parkoviště, ale také potřebné zázemí. Poté se už průvod vydal na cestě ke hřbitovu, který se nachází v lese. Zde bylo tělo Josefa uloženo do země, kde bude čekat slavné vzkříšení. Hostina pro kněze, jáhny a rodinu se potom konala v Útěchově. Pamatovalo se i na všechny ostatní, kteří byli po mši pozváni na malé pohoštění na náměstí vedle kostela.
Rozloučení s Josefem Havlátem proběhlo v důstojné atmosféře, v klidu a pokoji. Na varhany hrála Hana Vechetová, svými písněmi přispěl i uherčický sbor. Poděkování patří všem, kdo se jakkoliv zapojili do náročných příprav, a kdo pomáhali jednak s bohoslužbou, ale i s přípravou či rozdáváním koláčků a dalších dobrot. Bohu díky.