Kája se špatně učí, ze školy nosí čtyřky a pětky. Tatínek mu proto říká: "Kájo, jestli se nezlepšíš, tak tě pošlu do církevní školy – tam už si s tebou poradí." A protože se Kájův prospěch nezlepšil, po půl roce ho tatínek skutečně přihlásil do církevní školy. Velice brzy se dostavily výsledky, a Kája nosil domů jedničky a dvojky. Tatínek byl překvapený touto změnou a tak se syna zeptal, v čem je tajemství této proměny. Kája odpověděl: "Tati, když jsem tam přišel, tak u vchodu byl jeden ukřižovaný. Na chodbě další ukřižovaný a ve třídě další ukřižovaný. Tati - tam to není žádná legrace, tam se s nikým nepářou!"
Malý Pepíček s rodinou žijí na samotě, odříznutí od světa. Jednoho dne přijde chlapec domů ze vzdálené školy a v žákovské knížce má pětku z náboženství. Tatínek se proto rozhodne, že půjde za panem farářem, aby se na svého syna zeptal. "Pane faráři, proč jste dal Pepíčkovi tu pětku?" "Nezlobte se, ale Pepíček nevěděl, kdy zemřel Ježíš!" "Pane faráři," povídá na to tatínek, "vy přece víte, že žijeme na samotě. Od koho jsme mohli vědět, že nějaký ten Ježíš byl nemocný?"
Pan farář vypráví v hodině náboženství na střední škole mládeži o ctnosti statečnosti a uvádí tento příběh: "Představte si, že skupina deseti mladíků jede na výlet. Ubytují se v horské chajdě a je večer. Devět z nich si vezme karty, ale ten desátý si otevře Bibli a začne si číst. To je statečnost! Dokázali byste uvést podobný příklad?" Přihlásí se Pepa a povídá: "Biskupové mají biskupskou konferenci a jsou ubytováni v jednom klášteře. Večer si všichni otevřou breviář, ale jeden z nich si otevře detektivku. Tomu říkám statečnost!"
Malý Pepík se chlubí doma mamince: "Mami, zítra se školou jedeme na výlet do kostnice!" "To je dobře," povídá mu na to maminka. "Hlavně nezapomeň vzít něco našemu Alíkovi."
Bůh si povídá se sv. Petrem o vysokoškolácích: "Tak co sv. Petře, máme dva měsíce do začátku zkouškového období, jak se studenti připravují?" " Medici se už pilně učí, ale filozofové a právníci sedí v hospodě." Po několika týdnech. "Zbývají tři týdny sv. Petře, učí se už studenti?" "No, medici už si látku opakují podruhé, filozofové už se začali učit, ale právníci pořád sedí v hospodě." Týden před zkouškovým. "Zbývá nám týden, určitě už studenti všechno umí, že sv. Petře?" "Potěším tě Bože, medici už jen zlehka opakují a filozofové se vše učí už podruhé." "No a co právníci sv. Petře?" "Právníci,... právníci se modlí Pane Bože." "Hmm. Tak jim pomůžeme."
Pan farář se ptá v hodině náboženství dětí: "Kdo chce jít do nebe?" Hlásí se všichni kromě Pepíčka. "Proč ty do nebe nechceš?" "Protože maminka říkala, že mám jít ze školy rovnou domů!"
Těsně před Vánocemi se baví maminka se svým synkem Pepíčkem o dárcích. Maminka mu povídá: "Pepíčku, tím nejlepším dárkem by pro mě bylo krásné vysvědčení na konci školního roku." "Pozdě, mami," říká chlapec, "už jsem ti koupil ponožky."
Jedna mladá řeholní sestra, která právě dostudovala psychologii, dostala příležitost, aby si jako psycholožka vyzkoušela praxi na jedné církevní škole. Okamžitě se snaží uplatnit to, co se naučila. O přestávce si všimne, jak si chlapci na školním dvoře hrají, ale jeden z nich stojí stranou a je sám. Chvíli se na něho dívá a říká si: "To je jasné, typický introvert, oslovím ho a zapojím mezi ostatní." Přijde tedy k chlapci a povídá: "Co se stalo? Proč si nehraješ s ostatními?" Chlapec se podívá na sestru a povídá: "Prosím, já jsem brankář."