Svatý Petr si všimne, že před nebeskou bránou nervózně přechází nějaký chlapík. Vyjde tedy ven a ptá se: "Jdete dovnitř nebo ne?" "Ještě chvilinku prosím." Chlapík se nervózně podívá na hodinky a zase začne pochodovat. Svatý Petr tedy odejde. Po pěti minutách se vrátí k pochodujícímu chlapíkovi a zeptá se znovu: "Tak jdete dovnitř nebo ne?" Chlapík se zastaví a povídá: "Podívejte se, vy víte, že jsem mrtvý. Já to vím taky. Nemůže to ale někdo říct tam těm dole na ARU?"
Pan Novák přijde do nebe, ale v nebi mu to připadá jako obrovská nuda. Jednoho dne za jedněmi dveřmi zaslechne krásnou hudbu. Podívá se klíčovou dírkou a vidí stoly, které se prohýbají pod dobrým jídlem a džbány vína a korbely piva. Pan Novák je jako u vytržení a ptá se svatého Petra, co to je? "To je peklo," odpoví Petr. Když to pan Novák uslyší, začne prosit svatého Petra, jestli by nemohl jít do pekla. Když se pan Novák nenechal odbýt, a pořád prosil a prosil, tak mu Petr vyhověl s tím, že tam už ale zůstane napořád. Pan Novák rád souhlasil. Ten den se dosyta najedl a napil a přitom poslouchal krásnou hudbu. Sotva ale druhý den procitl, tak zjistil, že je v kotli a že ho olizují plameny. "Co se stalo? Jak to, že to tu není takové jako včera?" ptá se pekelníka. Čert se ušklíbne a povídá: "No jo, včera jsme měli den otevřených dveří!"
Do nebe přichází velká skupina ženatých mužů. Mají možnost vybrat si, do kterých ze dvou dveří vstoupí. Na jedněch je nápis "Podpantofláči" a na druhých "Správní chlapi." Svatý Petr jde na obhlídku a vidí, že přede dveřmi s nápisem "Podpantofláči" je obrovská fronta, zatímco přede dveřmi s nápisem "Správní chlapi" stojí jeden jediný muž. Svatý Petr k němu přistoupí a ptá se ho: "Jsi si jistý, že tady stojíš správně?" "Naprosto. Původně jsem si chtěl stoupnout mezi ostatní do druhé řady. Ale moje žena mi řekla - ty si stoupneš sem!!!"
K nebeské bráně přijdou tři nebožtíci a svatý Petr se jich ptá, jaká slova by chtěli ze všeho nejraději slyšet od kněze na svém pohřbu. Ten první povídá: "Já bych chtěl slyšet, že jsem byl obětavým člověkem, že jsem jako hasič zachraňoval lidské životy a že jsem byl milujícím manželem a otcem." Ten druhý říká: "Já bych chtěl slyšet, že jsem dobře vychoval své děti a že jsem měl rád Boha a lidi." "A co bys chtěl slyšet ty?" ptá se Petr třetího. Ten se zamyslí a povídá: "Já bych chtěl slyšet od kněze - podívejte se, on se hýbe!"
Paní Nováková přijde do nebe a ptá se svatého Petra, jestli by se nemohla setkat se svým zemřelým manželem. Petr se dívá do počítače, ve kterém oddělení by se pan Novák mohl nacházet. Nejdříve otevře kategorii "blahoslavení", ale jméno pana Nováka tam není zapsáno. Potom Petr otevře kategorii "svatí", pan Novák se tam opět nenachází. Bezradný Petr se ptá proto paní Novákové: "A jak dlouho jste byli spolu?" "Spolu jsme byli přes padesát let." "Tak to je jasné, to manžel bude v kategorii "mučedníci," zajásá svatý Petr.
Pan Vopršálek přichází do nebe. Svatý Petr otevře nebeskou bránu a povídá: "Tak pojďte dál, pane Vopršálek - hned se podíváme, kam patříte." A Petr otvírá Knihu života. Listuje a listuje a komentuje zápisy v této knize: "Tady čtu, že jste byl pravdomluvný, že jste pomáhal lidem, ale co to? Co tady ty krádeže a další nepoctivosti?" A Petr vraští své čelo a s panem Vopršálkem to vůbec nevypadá dobře. Pan Vopršálek se ale podívá Petrovi do očí a potom třikrát zakokrhá: "Kykyryký, kykyryký, kykyryký!" Svatý Petr okřikne pana Vopršálka, rychle ho zarazí a řekne: "Přestaňte rejpat a pojďte dál. Jste přijat!"
Pacient se po náročné mnohahodinové operaci probere z narkózy. Vedle sebe vidí postavu celou v bílém a tak ptá: "Pane doktore, tak co, podařila se operace?" "Já nejsem žádný doktor, já jsem svatý Petr."
Pan Ferrari přijde do nebe a svatý Petr ho vítá: "Tak vás tady vítáme, pane Ferrari, tady máte klíče od fiatu uno. Tímto autem budete jezdit po nebeské dálnici." Pan Ferrari se brání: "Svatý Petře, víš, kdo já jsem? Naše rodina vyráběla ty nejlepší a nejrychlejší auta, a ty mi dáš klíče od fiatu!" "Pane Ferrari, nezlobte se, ale u nás všichni jezdí fiatem uno." "Když je to tak, tak to je je jiná," řekne pan Ferrari a rozjede se po dálnici. Kolem skutečně jezdí samé fiaty. Ale co to? Najednou kolem pana Ferrariho profrčí alfa romeo. Pan Ferrari nevěří vlastním očím. Stačí si ještě zapamatovat značku, na nejbližším přivaděči to otočí a jede si stěžovat Petrovi. "Petře, tys mi řekl, že v nebi jezdí samé fiaty, ale kolem mě projelo alfa romeo!" "A nezapamatoval jste si značku?" ptá se Petr. "Ano, auto mělo značku NA." "NA, NA..." opakuje si Petr pod vousy. "No, tak to je jasné, NA to je Nazaret. Tak to byl Syn našeho Starýho!"