I přes svoji velkou vytíženost si i letos svatý Mikuláš udělal čas na děti v našich farnostech – dokonce se zdá, že se mu u nás líbí! Jako tradičně přijel v neděli – přijel z Afriky, a proto mu u nás byla trochu zima, ale i tak svatý Mikuláš všechno výborně zvládl.
Před setkáním s tímto oblíbeným světcem děti shlédly pohádku o svatém Mikuláši. Tentokrát to štědrý muž neměl vůbec jednoduché, protože ho v lese přepadli tři zlí a krutí loupežníci. Svatému Mikuláši šlo skutečně o život. Nic nebylo platné přemlouvání, že peníze i dárky potřebuje pro děti a chudé a trpící. Loupežníci byli tvrdí jako skála a tak svatý Mikuláš, aby si zachránil holý život, raději všechno přenechal loupežníkům a se slovy: „Požehnání vám to stejně nepřinese,“ se raději odklidil do bezpečné vzdálenosti. Loupežníci všechen lup odnesli do své jeskyně, aby si ho rozdělili. Ale co bychom mohli čekat od loupežníků? Ti přemýšleli jenom o tom, jak to udělat, aby se kořist mohla rozdělit na co nejméně hromádek. Jeden tedy navrhl, že odejde do města pro jídlo a pití – samozřejmě už měl naplánováno, že jídlo a pití otráví, dá svým kamarádům a všechno tu bude jenom pro něho. Jenže ani zbylí dva loupežníci nezaháleli. Domluvili se, že až přijde jejich kamarád z města, vrhnou se na něho, zamordují ho, a kořist si rozdělí mezi sebe. Když přišel loupežník z města s otráveným jídlem a pitím, zbývající dva se na něho vrhli a sprovodili ho tak ze světa. Pak se pustili do jídla a pití, aniž by tušili, že vše je otrávené. Tak tam za chvíli leželi všichni tři mrtví v jeskyni. Protože Mikuláše zajímalo, co se asi stalo s jeho dárky i s loupežníky, šel se podívat do jeskyně. Když vešel dovnitř, tak jenom spráskl ruce se slovy: „Děti, vidíte, co všechno dokáže touha po penězích a majetku!“ Protože je ale Mikuláš milosrdný, zeptal se dětí, jestli má loupežníkům dát ještě jednu šanci. Jestli je má vzkřísit z mrtvých, aby se loupežníci mohli ještě polepšit a napravit. Když děti souhlasily, Mikuláš svou modlitbou vzkřísil lupiče z mrtvých. Ti mu slíbili polepšení, a dokonce se o své poklady (tentokrát to byla lízátka) rozdělili s dětmi. Všechno zase dobře dopadlo – vždyť to byla také pohádka!
A pak už jsme napjatě čekali na svatého Mikuláše. Do té doby děti říkaly básničky nebo zpívaly písničky o svatém Mikuláši, andělech, ale i čertech. Potom děti začaly Mikuláše vyvolávat. Přišel až na třetí pokus, ale přišel – a jako vždycky byl štědrý! V Uherčicích přišlo na setkání se svatým Mikulášem padesát, ve Velkých Němčicích šedesát a v Křepicích sedmdesát dětí.
Poděkování patří všem hercům, hudebníkům, těm kdo připravovali balíčky a v neposlední řadě svatému Mikuláši.