Dne 1. 10. 1956 přebíral faru i správu kostela v Uherčicích Petr Markus, administrátor ve Starovicích – excurrendo.
Stav kostela a fary nesl ještě známky války. 3 rozbitá okna (ne celá rozbitá, ale poškozená, zvl. na kůře značně). V průčelí kostela dvě okna vůbec nezasklená, zvon nezvonící, mající poškozenou armaturu (tlouklo se ručně!), bohoslužebné předměty (hlavně roucha) vyžadovaly opravy.
„Nová metla době mete“ – nechť je v tom smyslu zde všechno napsané bráno! Stařičký dp. farář Klimeš udělal a dělal, co mohl, i když „někdo“ mu chtěl něco vytýkat (že moc šetřil). Peníze našetřené dnem 1. 6. 1953 padly 5:1!! (Byla měnová reforma provedena, ač z nejvyšších míst státních byli obyvatelé měst i vesnic ubezpečováni těsně předtím, že ne! Že je to šeptanda!) Starý p. farář H. Klimeš měl dobrý úmysl: vymalovat kostel! Člověk míní, ale p. stát změnil! Proto v r. 1956 se zde muselo začínat pomalu. Nejsmutnější bylo, že administrátor po odstěhování nábytku dp. P. Klimešem neměl ani židle, stolu, postele. Vše se muselo pořizovat. Proto v r. 1957 z jara z milodarů zakoupen stůl (rozkládací), postel, skříň, noční stolek, 4 židle jako inventární majetek fary uherčické. Doufám, že nástupce bude tomu blahořečit! Vše v ceně přes 2 000 Kčs (nová měna, ke staré nutno násobit pěti!).
Pak přikročeno k nutným opravám v kostele: všechna roucha opravena (tamburována, někde látka vyměněna v ceně).
Ciborium (křížek utržený) opraveno a pozlaceno (500 Kčs). Pořízena nová antipendia (zelená), která v kostele nebyla vůbec. Zelené ministrantské komže i nový zelený ornát s příslušenstvím.
V srpnu 1952 opraven zvon – celá nová armatura nachystána už na elektrické zvonění, dá-li Pán Bůh prostředky. V září téhož roku opravena barevná okna, částečně poškozena frontou, zvl. na kůře velmi táhlo! A osazena nová skla v průčelí kostela. „Pomohlo víno.“
Fara podle zpráv kostelních hospodářů neopravována 30 let. Proto také tak vypadala: trhliny zvenku i uvnitř, hlavně nahoře v I. patře. Prý pod farou u sokolovny padla veliká puma v r. 1945 – při frontě, hlavně však byl při ústupu Německé armády vyhozen betonový most přes řeku. Uvnitř farní budovy stěny mokré až 1,5 m ve všech pokojích v přízemí. Na straně kuchyně bylo vlhko nezdravé, podlahy úplně prolezlé houbou a také zcela strávené, zvl. v pokoji za kuchyní!
Proto na podzim v r. 1957 pořízeny plánky adaptace farní budovy. Zůstanou přiložena zde. Pořízena nová trojdílná okna (3 kusy), 5 dveře i se zárubněmi, isolační hmoty (papír a asfalt) a jiné, aby se mohlo v r. 1958 přikročit ke generální opravě. Cíl: hlavně isolovat před vlhkem a přitom i lépe využít prostoru: kuchyň a pokoj za ní, které byly 5x5 m veliké. Prostě zbytečně veliké. Farní budova neměla vůbec spížky, což je podivné. Proto při adaptaci pamatováno na obojí, jak na isolaci stěn, tak i přepažením získat spižírnu i koupelnu. Materiál se velmi těžko sháněl: cihly, překlady, cement aj., ale po čase se přece sehnal.
Rok 1958
Do roku 1958 jsme vstupovali s naději, ale i starostí, zda se celá věc uskuteční. Ani kostelní hospodáři nevěřili, že to bude brzy – „prý za pár let“. A Bohu díky, a díky také mnoha brigádnickým hodinám (bylo jich celkem .....odpracováno farníky uherčickými).
Začalo se zjara: podlahy vyházeny, hlína mokrá vyvezena asi na ½ m do hloubky. A pak podsekávání celé části kuchyně a pokoje za ní. Práce strašná, neboť stěny jsou 75 cm silné! Vyznamenali se farníci: p. Josef Bartl...
Z historie uherčické farnosti 17
