Vrcholem tohoto roku (2005) jsou pro naši farnost lidové misie, na které se pomalu připravujeme. Konají se sice až v říjnu, ale už teď se modlíme za zdar těchto misií. Začátkem roku jsme také ještě zaplatili to, co bylo třeba uhradit za opravu střechy našeho kostela, a to částku ve výši 465 000,- Kč.
Letošní rok je vyhlášen jako Rok eucharistie, proto naše farnost putuje spolu s farnostmi celého děkanátu do Slavonic, kde se nachází nejstarší kostel v naší diecéze, který je zasvěcen Božímu Tělu.
2. dubna umírá náš papež Jan Pavel II. Papež, který se zapsal do dějin církve nesmazatelným písmem, cestovatel, spisovatel, přítel malých i velkých, duchovně plodný člověk, autor mnoha encyklik a dokumentů. Jeho nástupcem je zvolen Josef kardinál Ratzinger, který si dává jméno Benedikt XVI. Ještě tohoto roku ho čeká setkání s mládeží celého světa v Kolíně nad Rýnem, kterého se účastní přes milion mladých lidí.
Červen patří dětem: dětský den a 1. svaté přijímání. Letos přistupuje k 1. svatému přijímání 7 dětí. Ročník je to slabý, je málo dětí. Je hezký den a slavnost se vydaří.
O slavnosti sv. Cyrila a Metoděje se koná pouť v Křepicích. Hlavním kazatelem je P. Marek Dunda, vedoucí misií, aby ještě pozval lidi na misie a povzbudil k účasti.
Září patří jako již tradičně vranovské pouti. V poslední době jezdíme na Václava, je státní svátek a na pouť mohou tedy jet i mladí.
Misie 23. – 30. října: Konečně je to tady! Misiím předcházela náročná příprava. Měsíc předem dostali lidé domů malý letáček s informacemi a pozváním. 14 dní před misiemi se žehnaly domy. Žehnalo nás celkem 9, od 14. – 20.00. Téměř všude byly otevřené dveře. O žehnání domů byl velký zájem. V další fázi dostali lidé do svých domovů farní zpravodaj s podrobným programem a den před misiemi roznášely děti koláčky. A v neděli už bylo slavnostní kázání P. Jindřicha Bartoše, děkana ze Znojma a odpoledne hra pro děti „Honba za pokladem.“ Poklad byl nakonec nalezen na faře v podobě kindrvajíčka pro každého a nechybělo ani dobré občerstvení. Mladí si připravili krásné kostýmy a děti procházely pohádkovou cestou. Časově byly misie náročné. Každý den byly 4 mše svaté – ráno, odpoledne pro děti a mládež na faře, večer v kostele.
Prvním velkým vrcholem bylo kající procesí. V úterý večer jsme šli se svícemi k jednomu kříži v obci za zpěvu kajících žalmů. Pak následovala prosba za odpuštění hříchů ve farnosti.
Hlavním bodem bylo potom požehnání a postavení misijního kříže. Kříž nesli hasiči. Zásluhu na zhotovení kříže má pan František Válka, který si kříž vzal na starosti.
Misie přinesly velké požehnání a povzbuzení. Mnoho lidí přijalo svátost smíření po několika letech, někteří po velmi dlouhé době. Bohu díky za misie! Byla to dobrá věc, která se podařila!
Pokřtěno bylo 21 dětí, nebyl oddán žádný manželský pár. Na poslední cestě životem jsme se rozloučili s 15 bratřími a sestrami. Do náboženství chodí 70 dětí, u 1. sv. přijímání bylo 7 dětí. Uspořádali jsme několik poutí, dětský den, mikulášskou besídku, tábor pro chlapce a především lidové misie, které měly velký ohlas.
(z farní kroniky)