Marie Magdaléna se narodila kolem roku 7 před Kristem v městečku na břehu Genezaretského jezera, v Magdale. Podle tohoto města také získala označení Magdaléna nebo také Marie z Magdaly. Výraz magdala znamená v aramejštině věž.
Podle západní tradice se jedná o ženu, ze které Pán Ježíš vyhnal sedm zlých duchu, jak se dočítáme v evangeliích (viz Lk 8,2 a Mk 16,9) a je to ta stejná žena, která přišla do domu farizea, kde Pán Ježíš jedl, s alabastrovou nádobou přistoupila k Pánovi a slzami umývala jeho nohy a svými vlasy je utírala, jak píše evangelista Lukáš ve své 7,36-50. A do třetice je světice spojována s Marii sestrou Lazarovou. Východní tradice věří, že se jedná o tři rozdílné ženy.
Marie Magdaléna je vždy spojována s ženou, které byly odpuštěny hříchy a kterou po setkání s Kristem Pánem hluboce zasáhla Pánova milost. Radikálně mění svoje smýšlení a svůj život, prochází hlubokou konverzí. Stává se jednou z žen, která následují a slouží Pánu Ježíši a jeho učedníkům.
Máří Magdalena byla při nejvýznamnějších událostech života Krista Pána. Byla na rozdíl od většiny apoštolů pod křížem a účastnila se i seslání Ducha svatého. Byla první s kým hovořil Pán Ježíš po své zmrtvýchvstání, nejprve Pána považovala za zahradníka a až když ji Kristus pán oslovuje poznává ho, a tuto událost ihned běžela zvěstovat apoštolům.
S koncem evangelii končí i podložené historické prameny o životě Marie z Magdaly. O jejím dalším životě již víme pouze z více či méně věrohodných legend. Podle jedné z nich odešla s Lazarem šířit evangelium do Provensálska v jižní Francii. Podle východní tradice se uchýlila do Efezu, kde také zemřela a byla pohřbena. Později byly její ostatky přeneseny do Cařihradu. Jiné legendy uvádí, že ostatky byly v 11.století přeneseny křižáky do Vézelay v Burgundsku.
Marie z Magdaly je patronkou kajícníků, studentů, zajatců, svedených, zahradníků. Nejčastěji bývá zobrazována jako kajícnice s nádobou s mastí, s lebkou, knihou a křížem.
Zemřela v polovině prvního století. Její svátek slavíme 22.července.
Na životě této světice je krásně vidět, že Pán Ježíš nepohrdá ani největším hříšníkem, že naopak právě k těmto ztraceným ovcím přišel, aby je získal zpět. Přichází jako lékař ne ke zdravím, ale naopak k nemocným. A člověk, který ve svém životě pocítí odpuštění od Boha, je potom za toto vděčný a chce upřímně svůj život napravit. „Komu je málo odpuštěno, ten málo miluje“ Lk7,47.