Svatá Alžběta Uherská byla příbuzná naší české svaté Anežky. Obě si byly hodně podobné, co se týká skutků milosrdenství. Jinak se dá ale říci, že život svaté Alžběty byl těžší.
Tato šlechtična byla provdána za Ludvíka, jsme na počátku 13. století, a to od svých 14 let. Ve svých 17 s ním měla už dvě děti, celkem měli spolu děti tři a žili v manželství 6 let. Po těchto šesti letech manžel umírá v Itálii cestou na křížovou výpravu.
Alžběta byla známá svým milosrdenstvím a svou štědrostí. Zakládala nemocnice, sirotčince, ošetřovala nemocné, především ty, kterých se ostatní štítili. Především v době hladomoru tak zachránila mnoho lidských životů. Když už nebylo v kraji žádné jídlo, nechala otevřít sýpky a dávala ze železných zásob. Rozdala, co měla, až jí nakonec zůstaly pouze její šaty. Šlechta to s nelibostí nesla, a po smrti manžela byla Alžběta vyhnána z hradu. Potom žila jako terciářka v jednom klášteře.
Dnes bych se ale chtěl zmínit o jedné velice zajímavé kapitole jejího života, o které se moc nemluví. Jedná se o jejího duchovního vůdce. Manžel Ludvík chtěl, aby jeho žena měla dobrého a stálého duchovního vůdce. Papež mu doporučil mistra Konráda z Marburku. Byl to velice zbožný a učený muž. Ovšem jeho metody a způsoby duchovního vedení patří k těm negativním stránkám středověkého křesťanství. Byl to člověk nekompromisní, který chtěl vést Alžbětu k naprosté dokonalosti. Časem se projevil jeho fanatismus, dnes bychom řekli, že to byl člověk vyšinutý, byl to blázen, který nebral ohledy na nikoho a na nic.
Jednoho dne přijela na hrad vzácná návštěva. Konrád ale nařídil, aby šla Alžběta na mši svatou. Ta neposlechla, protože vnímala, že věnovat se vzácné návštěvě, je důležitější. Konrád se rozlítil, Alžběta musela klečet na kolenou před ním a odprosit ho. Pak dostala přísné pokání. Není žádným tajemstvím, že Konrád téměř vždy používal tělesné tresty. Buďto Alžbětu zpolíčkoval, nebo si musela vysvléct košili a Konrád ji sám zbičoval, někdy až do krve. Tímto způsobem trestal každou neposlušnost.
Protože měl Konrád pocit, že Alžběta přehání svoji štědrost, dostala příkaz, že každý chudák může dostat maximálně jeden fenik. Alžběta to ale udělala po svém – začala razit feniky, které nebyly měděné, ale stříbrné, a tak měly mnohem větší cenu. Konrád opět vnímal toto gesto jako neposlušnost, proto zakázal Alžbětě, aby dávala finanční dary. Proto Alžběta začala dávat lidem chléb, ale nechala péct bochníky, které byly mnohem větší než obvykle, aby je chudáci mohli prodávat. I toto bylo vnímáno jako neposlušnost. Nakonec dostala od svého duchovního vůdce zákaz jakýchkoliv almužen a mohla pomáhat pouze sama svým nemocným tím, že jim sama sloužila.
Nakonec ji zpovědník oddělil od jejích největších přátel a potom i od dětí. Měl pocit, že se s nimi schází příliš často. Lidé říkali Alžbětě, aby si zvolila jiného duchovního vůdce, ona ale zůstala při Konrádovi. Konrád byl nakonec obviněn u Apoštolského stolce ze zneužívání moci a byl zavražděn bouřící se šlechtou.
Alžběta zemřela ve věku 24 let. Dva dny po jejím pohřbu se u jejího hrobu modlil jistý mnich za uzdravení z deprese. Okamžitě byl uzdraven. Dalším v pořadí, který byl uzdraven, byl vysoce postavený církevní hodnostář, který měl velké psychické problémy. Prosil Alžbětu o pomoc a řekl, že neodejde od hrobu, dokud nebude uzdraven. Klečel zde několik hodin a potom přišlo uzdravení. Vidíme, že hned po smrti světice se k ní lidé utíkali s prosbou o přímluvu a že hned po její smrti můžeme vidět první zázraky. Dokonce Martin Luther, který byl protestantem, prohlašoval: „Myslím, že Alžběta je skutečně svatá.“
To je tedy svatá Alžběta – její život je plný zázraků, ale také utrpení, i těžko pochopitelných skutečností. Chudí ji velebili, bohatí ji neměli rádi a pokládali ji za nepříčetnou. Takový byl už úděl svatých – byli uctíváni, ale také nepochopeni. Taková byla i svatá Alžběta. Svátek má 17.11. (Adamska – Milosrdenství, chudoba, radost)