Tento muž se vymyká rámci 19. století. V 6 letech ztratil oba rodiče. Potom studoval na jezuitské koleji. Zde se ale vzbouřil proti tuhé kázni a tak byl vyhozen. V té době se vzdálil i víře. Složil zkoušky na vojenskou školu a je přijat. Prožívá období mravního úpadku. Má milenku Mimi. Nakonec je arogantní a výstřední důstojník propuštěn pro nezkrotné požitkářství. Prožívá dobu velké prázdnoty. Znovu je přijat do armády a bojuje v Africe, kde potom zůstává. Podniká výpravu, za kterou dostává zlatou medaili pařížské zeměpisné společnosti. Jednou viděl jednoho Araba, jak se modlí a znovu se v něm cosi probouzí. Modlí se: „Bože, jestliže jsi, tak se mi dej poznat.“
Posléze navštívil kněze (abbé Huvelina), kterého mu lidé doporučili, se kterým chtěl diskutovat o otázkách víry. Při prvním setkání mu kněz říká: „Poklekněte a vyzpovídejte se!“ Kněz znal velmi dobře lidi a věděl, že pouze diskuse nejsou k ničemu. Proto nekompromisně trval na svém. Charles na zpověď přistoupil a z kostela vychází nový člověk.
Brzy Foucauld zaklepal na dveře trapistického kláštera, kde žil sedm let. Když ho přijali, hned první den mu dali do ruky koště. Potom odjíždí do Nazareta, kde slouží jako služebník u řeholních sester. Chtěl žít skrytý nazaretský život. Vrací se zpět k trapistům a potom odchází na Saharu jako poustevník. „Na poušti se člověk cítí přímo zaplaven pravdou.“ Seznamuje se s domorodci. Jednoho dne je přepaden lupiči. 16letý chlapec se zbraní v ruce ho hlídá, zazmatkuje, zbraň vystřelí a Foucauld padá mrtev k zemi. Na jeho hrobě je dnes prostý kříž bez nápisu. Je zabit 1. 12. 1916. O 20 let později vzniká bratrstvo Malí Ježíšovi bratři, které toužil založit.
Charles je mystik a pouštní člověk. Jeho heslo: „Hledat nejposlednější místo!“ A také: „Být bratrem všem lidem.“ Blahoslaven byl 13.11. 2005. Svátek má 1. prosince, což je den jeho úmrtí.
Modlitba Ch. de Foucaulda:
Můj Otče, odevzdávám se ti, učiň se mnou, co se ti zalíbí. Ať se mnou učiníš cokoliv, děkuji ti za to. Jsem připraven na všechno, všechno přijímám. Nepřeji si nic jiného, než aby se tvoje vůle vyplnila na mne, na všech tvých tvorech, můj Bože. Odevzdávám svou duši do tvých rukou. Dávám ti ji, můj Bože s celou láskou svého srdce, protože tě miluji a protože je potřebou mé lásky dát se, odevzdat se do tvých rukou bez míry - s nekonečnou důvěrou, protože jsi můj Otec.