Bratři Konstantin (Cyril) a Metoděj pocházeli z řecké Soluně (Thessalonike) ze zámožné rodiny. Jejich otec Lev byl významným vojenským hodnostářem, matka se jmenovala Marie. Balkán a Řecko bylo prodchnuto v té době slovanským duchem, což se později ukázalo jako významné při jejich misii na území Velké Moravy.
Konstantin, mladší z obou bratrů, se narodil kolem roku 827. Již v mládí vynikal neobvyklým nadáním. Snadno se učil jazykům, naučil se řecky, latinsky, hebrejsky, slovansky, staroturecky a snad i arabsky a gótsky. Brzy se dostal k císařskému dvoru v Konstantinopoli, kde také studoval na univerzitě gramatiku, filozofii a teologii. Po skončení studií odmítá světskou kariéru, vstupuje do stavu duchovního a je vysvěcen na jáhna (okolo roku 850). Stal se také profesorem na konstantinopolské vysoké škole. Později odchází do olympského kláštera, kde se setkává s bratrem Metodějem, s nímž absolvuje jednak misii k Chazarům a také misií k nám, na Velkou Moravu. Při návštěvě Říma, kdy spolu s bratrem obhajovali před papežem slovanskou liturgii, se výrazně zhorší Konstantinova nemoc (trpěl zřejmě tuberkulózou) a to byl patrně důvod, proč už v Římě zůstává (odchází do kláštera, kde přijal jméno Cyril (Kyrillos)). V klášteře pak 14.2. 869 umírá. Bylo mu 42 let. Byl pohřben s papežskými poctami v bazilice svatého Klimenta a záhy byl uctíván jako světec. Před svou smrtí pak prosí svého bratra, aby neopouštěl věrné Moravany a aby pokračoval v misiích mezi Slovany.
Metoděj se narodil roku 815 a vystudoval práva. Poté nastoupil do státní administrativy, stal se místodržitelem v strymonské krajině (římská provincie, obývaná především Slovany). Po čase však odchází do olympského kláštera (zde teprve přijímá jméno Metoděj, původně se jmenoval Michal), kde potkává svého bratra Konstantina. Zde se v ústraní oba věnují modlitbám a studiu. Zde však s bratrem nezůstává dlouho. Po náročné misii k Chazarům a Slovanům svatý Metoděj umírá 6.4. 885 na Velké Morově a je pohřben jako biskup ve svém metropolitním chrámu. Toto místo nebylo dodneška nalezeno. Za svého nástupce Metoděj určil moravského rodáka Gorazda, později taktéž světce.
Z klášterního života byli bratři vytrženi patriarchou Fotiem, který je poslal na misií k Chazarům, což byl finsko-tatarský národ sídlící na sever od Černého moře na území dnešního Ruska. Zde se proslavil především Konstantin svou obhajobou křesťanství v disputacích především s židovstvím. Na poloostrově Krym pak bratři nalezli ostatky svatého Klimenta, třetího nástupce svatého Petra.
Velkomoravský kníže Rastislav žádá roku 862 byzantského císaře Michaela III. o misionáře (snaží se zbavit sílícího vlivu Francké říše). Osloveni jsou Konstantin a Metoděj, kteří nový misijní úkol přijímají a ihned začínají s přípravami. Konstantin sestavuje z písmen malé řecké abecedy první slovanské písmo tzv. hlaholici. Tímto písmem bylo možno zachytit nejdrobnější zvukové odstíny slovanské řeči. Byl to v pravdě geniální počin, který budí údiv na tvářích odborníků dodnes. Po sestavení písma začali bratři ihned s překladem knih potřebných pro své misijní dílo. Při překladech používali tzv. jihomakedonského dialektu, který se velmi podobal řeči Slovanů na našem území.
A pak již přišel onen rok 863, kdy bratři dorazili na naše území, kde vedle sebe existovalo jak křesťanství, tak také pohanství. Křesťanství se na naše území dostalo díky tzv. iroskotské misii a také díky působení kněží z Francké říše. Cyril a Metod tedy nedorazili do úplně pohanské země. Velké nedostatky zde však panovaly v oblasti morální. Na tomto poli pak začali bratři pracovat. Konstantin vytvořil civilní zákoník (Zákon sudnyj ljudem), který se týkal trestů za těžké zločiny, dělení válečné kořisti, práva azylu v kostelích, nerozlučitelnosti křesťanského manželství atd.
Ještě větší význam pak měl překlad Písma svatého, na kterém se podíleli oba bratři. Konstantin ho pak opatřil veršovanou předmluvou známou jako Proglas.
Bratři ale nezůstali pouze u překladu Písma svatého, ale zavedli slovanský jazyk do liturgie. Použili zde sobě vlastní ritus byzantský s prvky ritu latinského (římského) a tak vznikla nádherná slovanská liturgie, o které se dá bez nadsázky říci, že se stala klíčem k srdci moravského lidu, který jí rozuměl.
Dalším bodem působení obou bratří byla výchova domácího duchovenstva. Cyril a Metoděj se snažili o výchovu domácího tedy moravského kléru, kterému pak chtěli postupně předávat správu nad křesťanským územím.
V roce 876 přicházejí bratři do Říma k papeži, aby zde obhájili slovanskou liturgii a přinášejí ostatky svatého Klimenta. Papež Hadrián II. povoluje slovanskou liturgii, liturgické knihy jsou papežem vysvěceny a je konána slavná mše v chrámu s.Maria Maggiore. Konstantin již v Římě zůstává a v roce 869 umírá. V témže roce potvrzuje papež Hadrian II. bulou Gloria in excelsis Deo znovu slovanskou liturgii a Metoděj se stává papežským legátem pro slovanské země. Později je papežem jmenován arcibiskupem panonsko-moravským.
Území, na kterém Metoděj působil, považovali za sféru svého vlivu bavorští duchovní hodnostáři. Ti Metoděje uvěznili. Až po více než třech letech žalářování je Metoděj na naléhání papeže Jana VIII. propuštěn a vrací se zpět na Moravu. Po Metodějově návratu dochází k nebývalému rozvoji duchovního života na Moravě. Staví se spousty kostelů, rozrůstá se duchovenstvo. K tomuto rozvoji přispívá i podpora knížete Svatopluka.
Proti Metodějovi však dále vystupuje bavorské duchovenstvo a obžaluje Metoděje z toho, že užívá slovanské liturgie ačkoliv je to zakázáno papežem a taktéž obžaluje Metoděje z hereze. Metoděj se znovu vydává do Říma, kde se před papežem Janem VIII. obhájí a papež bulou Idustriae tuae potvrzuje slovanskou liturgii a postavení Metoděje jako metropolity moravsko-panonské diecéze. Po návratu z Říma působí Metoděj dále na Moravě, dokončuje v překladu Písma svatého. Také pokřtí českého knížete Bořivoje. V roce 885 Metoděj umírá a je pohřben ve svém metropolitním chrámu.
Po biskupově smrti padělá Metodějův dávný odpůrce Wiching listiny papeže Jana VIII.a přispěchá za novým papežem Štěpánem V. s tím, že papež Jan slovanskou liturgii zakázal. Papež Štěpán mu uvěří a liturgii zakáže svou bulou Quia te zelo fidei. Následně jsou z Velké Moravy vyháněni Metodějovi žáci. Staroslověnská liturgie postupně zaniká, jejím centrem se stává Sázavský klášter, založený svatým Prokopem.
Cyril a Metoděj se stali našimi duchovními otci, kterým vděčíme za křesťanskou víru i kulturu, a jejíž přijetí nás zařadilo mezi civilizované národy. S liturgií v národním jazyce předešli dobu o 11 století. Po nich až II. vatikánský koncil v letech 1962-65 jim dal za pravdu, že při liturgii se sluší chválit Boha všemi místními jazyky.
Na Moravě byli oba bratři již ve 14. stol. uctíváni jako patroni. Centrem úcty se stal cisterciácký kostel na Velehradě, vysvěcený r. 1228. K oficiálnímu svatořečení došlo v r. 1880. Jejich památka byla původně 20.3., v roce 1863 byla pro České země a Slovensko změněna Piem IX. na slavnost 5.7., zatímco v martyrologiu je pro celou ostatní církev datum památky 14.2. V roce 1863 byli Cyril a Metoděj prohlášeni za patrony všech slovanských národů a papež Jan Pavel II. je 31.12. 1980 prohlásil za spolupatrony Evropy s odůvodněním, že vedle zásluh o kulturu, bojovali za jednotu církve východní se západní a ukázali správnou cestu ke sjednocení Evropy.
Svatý Cyril je zobrazován jako mnich s knihou, svatý Metoděj jako biskup s berlou o tvaru řeckého písmene Tau, ukončenou křížem, obvykle dvojitým. Nejčastěji jsou obrazování oba současně.