Eustach přeloženo znamená „klasy bohatý, plodný.“ Byl to vojevůdce, a bývá zobrazován jako válečník ve zbroji, plášti a klobouku, někdy i jako lovec. V jedné ruce nese jelení hlavu s křížem v paroží. Světec zemřel mučednickou smrtí za císaře Hadriána kolem roku 118, jeho památka se připomíná 20. září. Je patronem myslivců, bývá vzýván při smutných rodinných osudech a jiných zoufalých situacích. To vše vyplývá z legend.

Legenda vypravuje, že Eustach byl statečným vojevůdcem, byl spravedlivý a u vojáků oblíbený. I přes to, že byl bohatý, pamatoval vždy na chudé. Přihodilo se, že jednou během lovu na jelena se ztratil z dohledu ostatních lovců. Zvíře mu neustále unikalo. Až na jedné pasece se jelen zastavil, obrátil se, Eustach nasadil šíp a v té chvíli uviděl mezi parožím jelena kříž. Zatímco lovec žasl, uslyšel hlas: „Proč mě pronásleduješ? Já jsem Kristus, kterému nevědomky sloužíš, proto jsem tě ulovil v podobě jelena, aby ses dal pokřtít.“

Eustach dal pokřtít sebe, ale i ženu a obě své děti. Kristus se mu opět zjevuje a připravuje ho na to, že bude muset mnoho trpět, on ale má být statečný jako ve všech bitvách, které dosud bojoval. Postihne ho rána podobná Jobovi. Jeho stádo je stiženo dobytčím morem, kroupy zničí jeho pole, posléze jeho dům přepadne a zapálí banda lupičů. Eustach jako žebrák jde do světa. S rodinou se chce plavit do Egypta, ale je vysazen s dětmi na břehu. Žena zůstává na lodi, přinucena násilím majitele lodi. Na břehu ho divoká zvířata připraví o děti. Pastýři utíkají za lvem, který jedno dítě pustí na zem, druzí utíkají za vlkem, vyrvou mu dítě z tlamy a vychovají ho. To se událo bez Eustacha, který stál na břehu a hádal se s Bohem. Pak dostal ve vesnici práci a 15 let žil jako otrok. Po té době se Římané začali shánět po svém vojevůdci, protože měli problémy s nepřáteli. Opět je dosazen do úřadu, vytáhne do boje a zvítězí. Oba synové mezitím dospěli a začali sloužit ve vojsku. Náhodou byli ubytováni u jedné chudé ženy, kde se doví, že to je jejich matka. Spěchala za velitelem, aby ho poprosila, aby syny propustil a náhle zjistila, že mluví se svým manželem. Společně děkovali Bohu, že je svedl dohromady. Vojevůdce se vrací do Říma, kde je přijat jako vítěz se všemi poctami. Když ale odmítne obětovat bohům, císař Hadrián se rozhněvá a dá ho i s rodinou předhodit divoké zvěři. Lvi jim ale neublížili, naopak se uctivě sklonili. Potom byli svrženi do ohnivé pece a spáleni. Těla ale zůstala neporušena a pohřbena na odlehlém místě.

U Eustacha jde nejen o rány na těle, nemoci, ale o životní poranění. Existuje mnoho podobných rodinných osudů. Pomysleme jen na válečná běsnění. Kolik rodin bylo roztrženo, kolik rodin zničily dopravní nehody…V takových životních situacích se lidé modlili se sv. Eustachovi. Existují i jiná neviditelná zranění – jedna žena byla v dětství zneužívána blízkými příbuznými, prožívala traumata. Eustach nám připomíná, že se všemi ranami se můžeme obracet k Bohu, a že u něho najdeme pomoc. Bůh se přece o nás stará i v beznadějných situacích, on také všechno může obrátit v dobré.

Eustach bývá také vzýván při manželských problémech, které jsou hojnější než kdykoliv předtím. Lidé při problémech příliš rychle hledají jiný vztah, který zatíží vysokým očekáváním. Eustach je nejdříve lovcem. Šíp je obrazem mužnosti, sexuality, kterou chce ženu „ulovit.“ Jelen představuje Krista, který nám pomáhá s naší sexualitou.

Nejprve Eustach prožije ztrátu, o vše přijde. Přijde o majetek, je oloupen o ženu i děti. Žena i děti jsou darem. Kristus už je středem jejich života. Nakonec se před nimi sklánějí i šelmy, oni už integrovali svoji sexualitu. I ve smrti jsou neporušeni.

Příběh nám vypráví mimo jiné o tom, že Bůh o nás ví, je stále s námi, všechno může být díky němu proměněno, díky němu se rodí nové skutečnosti, rodí se něco ryzího a nového.

(podle A. G. – Duchovní terapie)