Narodila se roku 1579 ve Francii, kde potom také v roce 1601 zemřela. Tatínek byl chudý rolník, a maminka jí brzy zemřela. Germána (francouzsky Germaine) se narodila s invalidní pravou rukou. Děti se jí kvůli tomu často smály. Když potom do rodiny přibyla macecha, tak jí dávala najevo svoji nelásku. Neměla Germánu ráda, a ta byla nucena uchýlit se doma pod schody, kde přebývala. Macecha argumentovala tím, že Germána má nemocnou ruku. Kromě postižení trpěla i nemocí kůže. A že toto kožní onemocnění by se mohlo přenést i na ostatní. Germána se stala pastýřkou. U oveček jí bylo dobře. Jako pastýřka potom spávala ve stodole spolu s ovečkami. Měla čas na rozjímání i modlitbu růžence. Žádná z oveček se jí neztratila, a i když se kolem potulovali vlci, žádný jí ovečku nezadávil. Každý den chodila na mši svatou a měla velkou úctu k eucharistii. Vypráví se, že jakmile uslyšela kostelní zvony, které zvaly k bohoslužbě, zapíchla do země svoji pastýřskou hůl, ovečky svěřila Bohu, a spěchala na mši svatou. Jednou se stalo, že se potok tak rozvodnil, že nemohla do kostela. Když přišla k potoku, ten se najednou rozestoupil a světice přešla suchou nohou na druhou stranu. Ráda se věnovala malým dětem, kterým vyprávěla o Ježíši. Když mohla, pomohla chudákům. Jednou zase šla, aby rozdala chudákům trochu chleba, který dostala od nevlastní matky. Ta ji ale potkala a chtěla vědět, co Germána nese v kapse. Ta ukázala kapsu a macecha v ní uviděla krásně květy. Podobný zázrak známe třeba ze života sv. Alžběty Durynské. Nakonec ji tatínek našel mrtvou ve stodole u oveček, zcela unavenou a vyčerpanou službou pro všechny potřebné. Měla teprve 22 let. Když potom v roce 1644 otevřeli její hrob, uviděli neporušené tělo. Svatořečená byla v roce 1867 ve Vatikánu za účasti 500 biskupů a více než 50 000 věřících. Svátek má 15. června. Její hrob se brzy stal cílem poutí a také místem mnoha zázraků. Germána se znázorňuje nejčastěji jako pastýřka, která má u sebe ovečky.