Svatý Ignác, celým jménem Inigo López z Loyoly, se narodil v roce 1491 v baskické šlechtické rodině jako nejmladší z dvanácti sourozenců. V mládí toužil po vojenské kariéře. Jeho tužba se mu splnila a stal se důstojníkem v armádě místokrále Navarry. Žil dobrodružným bohémským životem plným hazardních her, pitek, válečných akcí a žen.

 

Zlom v jeho životě nastal, když v roce 1521 francouzská armáda obléhala Pamplonu. Zde byl vážně zraněn, dělová koule ho zasáhla do nohy. Toto zranění ho upoutalo na dlouho dobu na lůžko. Svatý Ignác během svého léčení četl Bibli a životopisy svatých. Nakonec konvertoval.

 

Putoval do kláštera v Montserrat, kde vykonal generální svatou zpověď. Později žil téměř rok v jeskyni v Manresy, kde sepsal svoje duchovní cvičení, používaná dodnes. Vykonal pouť do Svaté země.

 

Celých deset let si prohluboval svoje vzdělání při studiích v Barceloně, Alcatá, Salamance, Paříži. Byl pronásledován a vězněn inkvizicí.

 

V Paříži nalezl několik studentů, kteří chtěli jít spolu s Ignácem cestou chudoby a služby Kristu (patřil sem mimo jiné např. František Xaverský). V roce 1534 složili v Montmartru slib chudoby, čistoty a poslušnosti a předsevzali si hlásat evangelium ve Svaté zemi a kdyby se to nezdařilo, tak se dát do služeb papeže. Z cesty do Svaté země nakonec sešlo a tak působí stoupenci svatého Ignáce jako sdružení kněží (na kněze byl svatý Ignác vysvěcen 24.6.1537).

 

Později se z tohoto sdružení vyvíjí řád Tovaryšstva Ježíšova, znám také pod názvem jezuité. Řád, jehož mottem je: „Všechno k větší slávě Boží“, schvaluje papež Pavel III. (27.9.1540) a jeho prvním představeným se stal svatý Ignác z Loyoly. Tento řád vázaný zvláštním slibem poslušnosti vůči papeži, se brzy rozšířil po celé Evropě. Jeho hlavním posláním byla misijní činnost. Příslušníci řádu působili v jižní Americe, Indii, na Dálném východě. Dalším polem působnosti řádu byly školy a vzdělávání. Přestože byl řád v letech 1773-1814 zrušen, došlo k jeho obnově a působí ve světě dodnes. Z řádu vzešlo také mnoho významných světců jako byli Petr Canisius, již zmiňovaný František Xaverský, František Borgia, Alois z Gonzagy, Robert Bellarmin.

 

Přestože byl svatý Ignác chatrného zdraví (následky zranění si nesl až do smrti), sepsal mnoho spisů, včetně již zmiňovaných duchovních cvičení, zanechal také spoustu zajímavé korespondence, sepsal konstituce Tovaryšstva Ježíšova. Svatý Ignác odmítal protestantské učení (3x sola), ale zdůrazňoval že ne pouze milost, ale také skutků člověka je třeba ke spáse. „Modli se, jako by všechno záleželo jen na Bohu, ale přičiňuj se, jako by záleželo jen na tobě, zda budeš spasen.“

 

Svatý Ignác zemřel 31.7.1556 v Římě a svatořečen byl v roce 1622. Je patronem vojáků, dětí, těhotných. Mezi jeho atributy patří drak, kniha, planoucí srdce a nápis IHS. Nejčastěji bývá zobrazován jako mnich, jezuita.