Svatý Jan Křtitel se narodil patrně těsně před přelomem letopočtu. Jeho otec, kněz Zachariáš a matka Alžběta (žili ve vesnici Ain Karim asi 7km od Jeruzaléma) byli již značně pokročilého věku, proto se i narození svatého Jana považovalo svým způsobem za zázračné. Před Janovým narozením se jeho otci zjevil anděl a řekl mu, že se mu narodí syn, kterému dá jméno Jan a který bude předchůdcem Mesiáše. Zachariáš o tomto poselství zapochyboval a oněměl. Po obřízce syna se mu řeč vrátila.
O mládí Jana Křtitele mnoho nevíme. V Písmu svatém se dočítáme pouze o tom, že chlapec „rostl a sílil na duchu“. Jakmile Jan dospěl, odchází na poušť, kde kolem sebe shromažďuje svoje učedníky, žije postním způsobem života, živí se pouze medem divokých včel, kobylkami, obléká se do kůží divokých zvířat. Dalo by se říct, že je v tehdejší společnosti považován za blázna nebo podivína.
Jeho odchod na poušť a způsob života ukazuje na jeho vzpouru, nesouhlas s náboženským establishmentem své doby. Podle některých biblistů se snaží poukázat na to, že se oficiální náboženský směr odchýlil od tradičního židovského učení a už nereprezentuje tradiční židovství. Podle některých vědců patřil k Esejcům.
Učí a ve svých kázáních vyzývá lid ke změně smýšlení k obracení, k tomu aby lid činil pokání a křtí v řece Jordánu. Jan upozorňuje na brzký příchod Mesiáše. Mnoha lidmi je za Mesiáše považován. Sám však toto striktně odmítá. Ukazuje na skutečného Mesiáše, kterému, jak říká, není hoden rozvázat řemínek u opánků. „Když Jan končil své poslání, řekl: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Za mnou přichází někdo, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek na jeho nohou.“ Sk 13,25. Jan označuje Pána Ježíše jako beránka Božího: “Spatřil Ježíše, jak jde okolo a řekl: “Hle, beránek Boží.““ J 1,36.
Součástí Janova kázání o obrácení byl křest v řece Jordánu. Tento křest nebyl svátostí v pojetí, v jakém ho chápeme my křesťané. Byl to rituál, znamenající obmytí, nový začátek, rituál, kdy se člověk odříkal svého starého způsobu života a chtěl změnou smýšlení, pokáním začít znovu. Omývání nebylo v židovském náboženství ničím novým. Užívalo se velmi často a symbolizovalo zbavení se špíny, viny, hříchu. Ani řeku Jordán si Jan nevybírá náhodou. Tato řeka má pro židy hlubokou symboliku. Přechod Jordánu pro ně znamenal vstup do země zaslíbené. Tak také křest v této řece má symbolizovat nový život.
Od Jana se nechal pokřtít i Pán Ježíš, aby se sám ztotožnil s hříšníky, i když sám byl bez hříchu. Jan se nejprve zdráhá a říká Pánu, že On by měl spíš pokřtít jeho. Nakonec však po naléhání Pána Ježíše poslechne a Mistra pokřtí. Když byl Pán Ježíš pokřtěn, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje v podobě holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."Mk1,11. Křtem pak začíná veřejné působení našeho Pána.
Zajímavý je i postoj Janův k Pánu Ježíši. Prorok na něj ukazuje jako na Mesiáše a sám pak ustupuje do pozadí, aby nemátl lid, který jeho považoval za mesiáše. V pravdě tedy připraví cestu Páně a pak „odchází ze scény“.
Jan se při svých kázáních nebojí kritizovat ani panovníka Heroda Antipase, který žil v nepovoleném svazku s manželkou svého bratra Filipa Herodiadou. Za tuto kritiku ho nechal Herodes zatknout. Ale protože se Jana bál jako velkého proroka, nenechal mu ublížit. Jednou však pořádal hostinu, kde překrásně tančila Salome. Král byl tancem mladičké krásky natolik uchvácen, že ji slíbil cokoliv, až do výše poloviny království. Salome si na radu své matky vyžádala hlavu Jana Křtitele. Herodes to nejprve nechtěl udělat, ale protože dal Salome královské slovo před svědky, poslal stráž, která sťala Jana a na míse přinesla jeho hlavu.
Učedníci pak pohřbili tělo Jana Křtitele v Sebaste, dnešním Sivasu.
O významu osobnosti Jana Křtitele svědčí nejen to, že slavíme dva jeho svátky (29.8. si připomínáme den světcovi smrti, jak bývá obvyklé a 24.6 -slavíme den jeho narození), ale také výrok samotného Pána Ježíše, který o Janovi prohlásil, že se nenarodil nikdo větší ze ženy nežli on.
Jan Křtitel je patronem Malty, Burgundska, Provance, tkalců, kožešníků, koželuhů, vinařů, kominíků, kovářů, tesařů, architektů, zedníků, kameníků, hudebníků, tanečníků, zpěváků. Mezi jeho atributy patří beránek, kříž, nápis Ecce agnus Dei, beránčí rouno, řeka, sekera. Zobrazován bývá nejčastěji na křtitelnici s křížem v ruce, oděn v kůži zvířat a s beránkem pod nohama.
Hlava Jana Křtitele je podle legendy uložena v Umajjovské mešitě v Damašku. Část ostatků je pak také uložena v legendárním relikviáři Svatého Maura na zámku v Bečově nad Teplou. Některé z ostatků Jana Křtitele vlastnil údajně i řád Templářů.