Svatý Klement, označovaný také přízviskem Římský, pocházel podle dějepisce Eusebia z Filip v Makedonii. Zde se údajně seznámil, ještě jako pohan, s apoštolem Pavlem. S ním pak doputoval do Říma.  Od apoštola národů přijal křesťanství a stal se jeho pomocníkem při hlásání radostné zvěsti. Svatý Pavel se o Klementovi zmiňuje v listu Filipanům (Flp 4,3), označuje ho jako věrného druha a spolupracovníka.

 

Vedle svatého Pavla se svatý Klement patrně znal i s dalšími apoštoly. Po smrti svatého Petra byl jedním z kandidátů na jeho stolec. Nakonec byl vybrán Linus, po něm Klétus. Klement údajně nechtěl nikomu z nich konkurovat a na papežský stolec usedá až po Klétově smrti v roce 90. Stává se tak čtvrtým papežem v pořadí.

 

Během svého pontifikátu ustanovil v každém římském okrsku sedm notářů (zapisovatelů), kteří měli zaznamenávat skutky mučedníků. Sám sepsal také několik spisů např. První list Korinťanům, ve kterém se zabývá sporem týkajícím se presbyteria (správců církevní obce). Klement obhajuje názor, že presbyterský úřad navazuje na apoštolskou tradici. Dalším spisem je Druhý list Klementův, kde kritizuje špatné mravy věřících a žádá nápravu.

 

Jako dobrý pastýř usiloval také o dobrou pověst církve. Napomínal rozhádané obce a zdůrazňoval, aby věřící měli vždy před očima vzor Kristův. Upozorňoval na význam křesťanských ctností a také modlitby, především pak za provinilé a bloudící. Věřícím kladl na srdce nezbytnost dobrých skutků, bez kterých je víra mrtvá. Vysílal do různých koutů římské říše hlasatele evangelia. Sám údajně pokřtil na 400 římských patriciů. Když se to dozvěděl císař Traján, poslal svatého Klementa do vyhnanství na poloostrov Krym.

 

Ani ve vyhnanství však neutuchala Klementova horlivost pro evangelium. Těšil a pomáhal křesťanům, odsouzeným k práci v mramorových lomech. Měl podíl na vybudování 75 kostelů.

 

Jedna z legend vypráví o tom, jak svatý Klement našel pramen vody přímo v lomu, kde panovalo obrovské vedro a žízeň. Údajně se po jeho modlitbách objevil nad lomem beránek, který nohou ukazoval směr. Klement se vydal tím směrem a otevřel pramen vody, který prýštil přímo ze skály.

 

Když císař Traján zjistil, že světec nepolevuje ve své horlivosti pro Krista ani ve vyhnanství, rozhodl, že ho nechá popravit. Klement byl přivázán ke kotvě a vhozen do vod Černého moře. Bylo to patrně roku 97 nebo 101. Křesťané jeho tělo i s kotvou vytáhli, pohřbili a nad jeho hrobem později vystavěli kapli.

 

Postupně byli křesťané z Krymu vytlačeni pohany a místo posledního odpočinku svatého Klementa upadlo v zapomnění.

 

Když svatý Cyril a Metoděj podnikali svoji první misijní cestu k Chazarům, zastavili se také na Krymu, kde vedli vykopávky v Chersonesu (město, kde Klement působil) v okolí bývalého kostela. A zde narazili na jeho ostatky. Tyto vyzvedli a přes Velkou Moravu je r. 868 dopravili do Říma, kde byli s velkou slávou a vděčností přijati papežem Hadriánem II.

 

Díky svatému Cyrilu a Metodějovi se svatý Klement stal prvním světcem uctívaným na našem území. O tom svědčí i to, že je mu zasvěcen nejstarší kostel u nás, rotunda sv. Klimenta na Levém Hradci. Úcta k tomuto světci u nás přetrvala po staletí. Jeho jméno nese jezuitská kolej v Praze Klementinum, je jedním z hlavních patronů královohradecké diecéze.

 

Dnes jsou světcovy ostatky uloženy v kostele svatého Klementa nedaleko Kolosea. Část ostatků (čelist) je uložena ve svatovítském chrámu v Praze. Zásluhou Karla IV. přibyla v roce 1368 k těmto ostatkům i část řetězu, kterým byl světec připoután ke kotvě.

 

Svatý Klement je vzýván jako ochránce před vodními pohromami, před bouří, bleskem. Je patronem kameníků, kloboučníků, námořníků, města Sevilly a poloostrova Krymu. Nejčastěji bývá zobrazován jako papež nebo v dlouhé římské tunice. Mezi jeho atributy patří kotva, ryba, pramen, moře.

 

Jeho památku slavíme 23. listopadu.