6. června se připomíná nezávazná památka světce, který je hodně důležitý pro naši zemi, a tím světcem je sv. Norbert. Norbert je dokonce uctíván jako jeden ze spolupatronů naší země, i když pocházel z Německa. Po jeho smrti ale nastal velký boj o jeho ostatky, a tento boj vyhrál strahovský klášter v Praze, kde jsou ostatky tohoto světce umístěny dodnes.
Norbert se narodil kolem roku 1080 v Xantenu na území dnešního Německa. Jméno Norbert se překládá jako „Urozený muž ze severu.“ V mládí se stal podjáhnem, tedy nižším klerikem. A mladý Norbert žil tak, jak bychom u klerika zrovna nečekali. Žil velmi lehkomyslně a užíval si života, i když měl toto nižší svěcení. U jeho obrácení stála jedna podivná příhoda. Jednou při bouřce totiž do mladého Norberta uhodil blesk. Blesk srazil mladíka z koně a mladý muž uslyšel hlas, který káral jeho dosavadní život. Norbert zázračným způsobem přežil, blesk ho pouze omráčil. Když se mladík probral, okamžitě pochopil, že Bůh mu dal znamení, že je třeba se obrátit, a tak se také stalo. Norbert tedy prožil podobné obrácení jako Šavel. Nechal se vysvětit na kněze a později kolem kraje Prémontré ve Francii začíná budovat komunitu mladých mužů, kteří zde žijí zasvěceným životem. A tak vznikl v roce 1121 řád premonstrátů.
V roce 1126 byl Norbert jmenován arcibiskupem v Magdeburku. Zde je zaznamenán krásný příběh, ze kterého se dovídáme, kdo Norbert vlastně byl. Když se rozkřiklo, že toho a toho dne přijede do Magdeburku nový arcibiskup, celé město bylo na nohou. Lidé lemovali cestu od městské brány až k arcibiskupskému paláci. Především šlechta byla zvědavá na svého nového arcibiskupa. Tehdy bylo zvykem, že arcibiskup jezdil na koni, samozřejmě v krásných a drahých šatech, se vší pompou a parádou. V určité chvíli vjel do města muž v prostých šatech, nejel na koni, ale na oslíkovi, a navíc byl bosky. Nikdo si tohoto chudáka ani nevšiml. Muž projel na oslíkovi až k arcibiskupskému paláci a začal tlouct na dveře. Vrátný ho nechtěl pustit dovnitř. Až nakonec, když se vrátný dověděl, že tento muž na oslíkovi je nový arcibiskup, tak ho s velkou omluvou pustil dovnitř. Takový byl svatý Norbert. Byl to muž velmi vzdělaný a přitom velmi pokorný. Celý život se snažil napodobovat Ježíše – a to dokonce i tím, že jezdil jako Ježíš na oslíkovi, a často chodil také bosky.
Podle nejstaršího životopisu přišla jedna žena za Norbertem pro radu kvůli neplodnosti se svým mužem, od něhož by se raději odloučila, než aby byla bez potomstva. Norbert ji zbavil nesprávné touhy, povzbudil ji Božím slovem a předpověděl jí brzké narození syna a pak i dalších dětí, což se vyplnilo. S tímto příběhem souvisí účinné vzývání sv. Norberta s prosbou o jeho přímluvu za matky očekávající narození dítěte. Ve své diecézi se od svého nástupu pustil do velkých reforem, díky kterým si udělal mnoho nepřátel. Dokonce byl na něho několikrát neúspěšně spáchán i atentát. Jednou byl dokonce napaden přímo v katedrále. Zemřel v roce 1134. Svatý Norbert byl velkým ctitelem eucharistického Krista, proto se nejčastěji znázorňuje s monstrancí. Jeho velký tématem pochopitelně byla pokora. Mezi jeho známé výroky patří: „Nejdříve je třeba, aby se obrátili pastýři, potom se obrátí i stádo.“