Narodil se kolem roku 689 ve Švýcarsku. Jeho jméno se překládá jako „šťastný díky bohatství,“ nebo také „bohatý a šťastný.“ Po vysvěcení na kněze se později stává představeným poustevníků, kteří žili poblíž města St. Gallen nedaleko hrobu sv. Havla. Nechal zde postavit klášter, kde se mniši řídili řeholí sv. Benedikta. V roce 744 byl zvolen prvním opatem. Měl velký soucit s nemocnými a nejchudšími, což mu vyneslo jméno „Chudý otec.“ Byla zde zřízena ubytovna i hospic pro nevyléčitelně nemocné. Místo toho, aby jezdil na koni, tak jezdil na oslátku. Otmar byl nakonec falešně obviněn jistým mnichem Lambertem, že se dopustil cizoložství. Ve skutečnosti si někteří mocní dělali nárok na klášter a jeho majetek. Nejdříve byl odsouzen ke smrti vyhladověním, později k celoživotnímu vězení na jednom malém ostrůvku Werd. Zde také světec umírá 16. listopadu roku 759 v úplném osamění. Údajně se po své smrti zjevil sv. Wolfgangovi, kterého vybízel k misijní činnosti. Deset let po jeho smrti bylo tělo nalezeno a shledáno neporušené. Roku 867 jsou tělesné ostatky převezeny do klášterního kostela sv. Havla, který byl později přejmenován na kostel sv. Otmara. Část světcových ostatků se nachází i v pražské katedrále. Sv. Otmar patří mezi patrony vinařů, a to kvůli soudku, ze kterého dával napít unaveným poutníkům, a ze kterého prý nikdy neubývalo. Soudek vína bývá častým atributem tohoto zajímavého světce, který má svátek 16. listopadu. Na Jižní Moravě se nachází malá vesnička Otmarov, kde je dominantou kaple sv. Otmara z druhé poloviny 19. století. V Praze na Břevnově je také možné vidět obraz od Petra Brandla z roku 1719, na kterém je vyobrazeno nalezení a převezení ostatků svatého Otmara. Dnes patří Otmar k nejuctívanějším a nejoblíbenějším světcům Švýcarska. Katedrála sv. Otmara v St. Gallen je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO jako památka barokní éry.