Petr Celestýn, vlastním jménem Pietro Angelario, se narodil v městě Isernia severně od Neapole roku 1215, v početné rolnické rodině. Otec Angeleria a matka Marie spolu s ním vychovávali dalších deset dětí. Přestože otec brzy zemřel, Petr díky pomoci a podpoře své matky mohl studovat a později se stát knězem. Od mládí toužil po rozjímavém životě. Vstoupil k benediktinům. Posléze však odchází do murronského pohoří nad městem Sulmonou v provincii L’Aquila, aby zde žil v samotě a odříkání jako poustevník. Podle tohoto pohoří je také někdy označován jako Pietro da Morone.
V murronských horách zakládá družinu poustevníků, kteří jsou jako odnož benediktínského řádu se zvláštní úctou k Duchu svátému schváleni církvi. Na lyonském koncilu, jehož se světec účastnil, byl řád potvrzen. Pod názvem Celestini pak působil až do 16.století i na našem území.
Když v dubnu 1292 zemřel v Římě papež Mikuláš IV., začalo hledání jeho nástupce. Kardinálové se však na nikom nemohli shodnout. Volba se táhla přes dva roky. V této situaci, kdy již sicilský král Karel II. z Anjou a vlivné rody Colonnů a Orsíniů tlačily na to, aby byl někdo zvolen, navrhl ostijský kardinál Latinus Pietra Angelaria, v té době osmdesátiletého muže s pověstí světce. S touto osobou kardinálové souhlasili a 5. července 1294 jej zvolili papežem.
Když přijelo poselstvo s kardinály oznámit volbu světci, nejprve utekl, později však s obavami a pokorou volbu přijal. 29. 8. 1294 byl v L’Aquile v kostele Santa Maria di Colemaggio korunován na papeže a přijal jméno Celestýn V.
Celestýn byl však bezelstným, pokorným a prostým mužem postu, modlitby a rozjímání. Intriky na královském a papežském dvoře mu byly něčím naprosto neznámým a nepochopitelným a neuměl se s nimi vypořádat. Někdy se říká, že byl pouze jakousi loutkou v rukou krále Karla a dalších, kteří zneužívali jeho dobroty a bezelstnosti. Snad právě pro to, a také pro svou touhu po samotě a poustevně a snad i pro svůj pokročilý věk, se rozhodl vzdát papežské úřadu. Svolal kardinály, položil na zem tiáru, plášť, prsten a oděn pouze v rochetě jim toto svoje rozhodnutí oznámil. Bylo to 13. prosince 1294. V papežském úřadu tak setrval pouze 5 měsíců a 8 dní.
Následující papež Bonifác VIII. svému předchůdci samotu poustevny nedopřál, nýbrž ho zajal a uvěznil na hradě ve Fumoně u Ferentina v Kampánii. Světec svůj úděl popsal slovy: „Chtěl jsem celu a tady ji mám“. Zde pak také 19. května 1296 umírá. Bylo mu 82let. Pohřben byl ve sejné bazilice Panny Marie Collemaggia, ve které se roku 1294 ujal řízení církve.
Tento prostý muž, který alespoň na chvíli vrátil tehdejšímu papežskému úřadu ctnosti pokory, kajícnosti, byl svatořečen papežem Klementem V. v roce 1313. V kanonizační bule ho Klement V. charakterizoval slovy: "Byl mužem úžasné prostoduchosti, ve věcech vlády nad veškerou církví nezkušený. Od útlého mládí až do stáří nepřizpůsobil své srdce záležitostem světským, nýbrž Božím."
Celestýnovy ostatky pak byly převezeny do kláštera „jeho“ řádu v Kalmaidu u Akvily.
Světec je uctíván jako patron knihařů, města Akvily. Nejčastěji bývá zobrazován jako poustevník nebo papež. Mezi jeho atributy patří holubice, papežské odznaky.