Svatý Rupert, označovaný jako Salcburský, se narodil kolem roku 650 ve Wormsu. Pocházel z královského rodu Merovingů (Merovejců) z Francie.
Ve Wormsu byl vysvěcen na biskupa. Usilovně hlásal pravdy evangelia, vystupoval proti pověrám a jiným tehdejším zlořádům. Svou kritiku směřoval také na vysoce postavené a mocné, kteří svým životem budili veřejné pohoršení. Svými postoji si tyto lidi znepřátelil, a další pobyt ve Wormsu se mu začal stávat nebezpečným.
Na pozvání bavorského vládce Theoda II. odcestuje do Bavor, kde pokračuje v hlásání radostné zvěsti. Bojuje opět proti pověrám, které jsou rozšířeny i mezi samotnými křesťany. V Řezně pokřtí Theoda i s jeho rodinou, zároveň si uvědomuje, že jako biskup potřebuje sídelní místo, odkud by se dál hlásalo křesťanství. V solnohradských horách, v místě bývalého hradu Helfenburg, se rozhodne vybudovat biskupské sídlo. Postupně zde postaví kostel a biskupský dům a položí základy pozdějšího rakouského města Salcburku. Z tohoto centra se pak šíří křesťanství dál po tehdejším Bavorsku, dnes Rakousku.
Z Francie povolává svatý Rupert dvanáct zbožných a učených kněží, kteří mu s jeho prací pomáhají. V Salcburku zakládá klášter svatého Petra, který se stává místem pro výchovu kněží a duchovenstva. Nedaleko Salcburku, na jednom z kopců, zakládá ženský klášter benediktýnek Nonnberg. Abatyší se stává jeho sestra Ementruda.
Svatý Rupert se také stará o ekonomický prospěch svěřené oblasti. Zakládá doly na těžbu soli, čímž zajišťuje obživu pro zdejší obyvatele. Na vlastnictví ani majetku však nijak nelpí. Jeho mottem bylo: "Ze všeho, co máme, můžeme svým nazývat jen to, co dáme chudým, toť náš poklad v nebi, ostatní nám bere smrt."
Na sklonku života se pak snaží dobře připravit na svůj odchod. Objede ještě celou svou diecézi, kde věřící utvrzuje ve víře a lásce. Umírá nemocen 27. března 718 v Salcburku.
Světec je nejčastěji zobrazován jako biskup se solným vědrem u nohou. Je patronem Korutan, a dělníků v solných dolech.
Svátek svatého Ruperta slavíme 27. března.