Kryšpín a Kryšpinián byli bratři, kteří se narodili ve třetím století v Římě. Jejich jména se odvozují u latinského slova „crispus“, což znamená kadeřavý. Zdá se, že podkladem pro tato jejich jména se stala kadeřavá hlava. Pocházeli ze šlechtické rodiny a oba se rozhodli, že společně půjdou do Francie, aby tam hlásali evangelium pohanům. Cestou si vydělávali tak, že pracovali jako ševci, přičemž pro chudé pracovali vždy zdarma. Tak se jim také podařilo získat mnoho lidé pro víru.
Jednoho dne jistý pohan, který nenáviděl křesťany, tedy i naše bratry, udal oba u císaře. V té době vládl v západní části Římské říše císař Maximián. Bratři byli předvoláni a vyzváni, aby se zřekli své víry, protože v té době probíhalo pronásledování křesťanů. I když bratři byli mučeni, své víry se nevzdali. Nakonec byli sťati někdy kolem roku 287. Stalo se to ve francouzském městě Soissons, kde na jejich hrobech byla postavena bazilika. Biskup Řehoř z Tours, který žil v 6. století, píše o smrti mladého Chlodoberta, který byl synem franckého krále: „A pohřbili ho v bazilice svatých mučedníků Kryšpína a Kryšpiniána.“ Na oba mučedníky se také odvolává v jedné ze svých her Shakespeare. V 9. století se potom část ostatků těchto světců dostala do Osnabrücku – jedná se o ramenní relikviáře, které jsou uloženy v pokladnici katedrály.
O svátku sv. Kryšpína 25. 10. roku 1415 u Azincourtu se odehrála jedna z klíčových bitev tzv. „stoleté války“ mezi Francouzi a Angličany. Tehdy Francouzi byli poraženi.
V 18. století si v Praze v Týnském chrámě nechali obuvníci postavit svůj oltář. Zde se scházeli vždy o svátku sv. Kryšpína 25. října k bohoslužbě.
Bratři se znázorňují většinou v obyčejném oděvu a mají u sebe ševcovské nářadí. Není těžké uhodnout, že světci jsou patroni všech ševců, ale i koželuhů, sedlářů a rukavičkářů. Svátek mají 25. října. Jedna stará pranostika říká, že na svatého Kryšpína poslední mouchy jsou pryč.