Jacob de Marchia se narodil někdy kolem roku 1393 jako Dominik ve střední Itálii v Monteprandone. Byl 18. dítětem svých rodičů, kteří byli velmi chudí. Chlapec od malička pásl ovce. Velký vliv na chlapce měl již od malička jeho strýc, který byl knězem. A díky svému strýci Dominik vystudoval a stal se doktorem občanského i církevního práva. Prošel těmi nejlepšími italskými univerzitami. Později potom vstoupil k františkánům, složil věčné sliby, a nakonec byl vysvěcený na kněze v roce 1420. Byl lidovým kazatelem a misionářem, který procestoval mnoho evropských zemí. Mimo jiné navštívil i Čechy. Jakub bylo jeho řeholní jméno. Žil velmi přísně, hodně a často se postil, takže ho představení museli mírnit, aby nepřeháněl svoje posty. Díky těmto postům byl také často nemocný a mnohokrát přijal pomazání nemocných. Velký vliv měl na Jakuba svatý Bernardin Sienský. Pro svoje vzdělání byl ustanoven inkvizitorem, který vystupoval proti různým sektám. To mu ale vyneslo i mnohá nepřátelství. Dokonce zde byla snaha i těch nejvyšších kruhů zbavit se nepohodlného kněze. Jakub obvinil samotnou královnu, že se ho pokusila otrávit. V rámci Basilejského koncilu se snažil sjednotit umírněné husity s katolickou církví. Projednával tak nejen českou otázku, ale i otázky spojené s křížovými výpravami. Odmítl jmenování milánským biskupem. Známý byl také tím, že zakládal tzv. „zbožné banky,“ kde si mohli ti nejchudší půjčovat peníze s minimálními úroky. Zemřel 28. listopadu roku 1476 v Neapoli. Svatořečen byl roku 1726. Pochován je ve františkánském kostele Monteprandone, kde odpočívá jeho neporušené tělo v průhledném sarkofágu, které sem bylo přemístěno z Neapole v roce 2001. Nejčastěji se znázorňuje, jak drží v ruce kalich, ze kterého vylézá had, jako narážka na snahy světce otrávit. Svátek má 28. listopadu. Socha světce se nachází například v prostorách kláštera v Hejnicích.