Notburga se narodila kolem roku 1265 v Tyrolsku v Rakousku. Od svých 18 let byla služkou Jindřicha I. Byla známá svou pracovitostí a především dobročinností. Ráda se podělila s potřebnými a chudými. Po smrti Jindřicha I. se stal jeho nástupcem Jindřich II. Jeho manželka Otýlie nerada viděla, jak je Notburga štědrá, a proto jí zakázala rozdávat jídlo chudým. Vypráví se, jak jednou zase Notburga šla s jídlem, které nesla v zástěře, a džbánem vína, aby podarovala ty nejchudší. V té chvíli byla ale zastavena panovníkem a dotázána, co to nese. Světice odpověděla, že nese pár dřevěných třísek a trochu octa. Když se Jindřich podíval do zástěry, uviděl na vlastní oči pár dřevěných třísek a ve džbánu byl skutečně ocet. Nakonec je stejně po dvou letech propuštěna. Najal ji farmář z nedalekého městečka Eben, kde se Notburga stará o jeho dobytek, a kde pomáhá s polními pracemi. Notburga měla ve zvyku, jakmile zazněly kostelní zvony, všeho nechat a jít se modlit. Jednoho dne se změnilo počasí, farmář požadoval, aby nikdo neodešel z pole, dokud nebude všechno sklizeno. V té chvíli začaly zvonit zvony. Světice všeho nechala a šla se modlit. Farmář se na ni osopil, ale ona vzala srp, hodila ho směrem k nebi, kde srp zůstal zavěšený. Šokovaný farmář už nic nenamítal a nechal Notburgu pomodlit se.
Po smrti Otýlie si Jindřich II. vzpomněl na bývalou služebnou, kterou povolal zpátky. Notburga poslechla. Odměnou jí bylo, že panovník už nenamítal nic proti její dobročinnosti.
Zemřela v září roku 1313. Když Notburga zemřela, tak si přála být pochována tam, kde se zastaví volský povoz, který poveze rakev s jejími ostatky. Tak se také stalo a pár volů zastavil před kostelem v městečku Eben. Tam byla tedy pochována, a zde její ostatky odpočívají dodnes.
Tato světice je velmi uctívaná v Tyrolsku, Štýrsku, ale i Slovinsku. Je patronka všech služebných a také odpočinku od práce, ale i těch, kdo nosí kroje, tedy krojovaných. Je to jediná tyrolská světice. Bývá znázorňována v zástěře se srpem v ruce, nebo také se snopem. Jindy se zástěrou, ve které má chléb a se džbánem na vodu. V roce 2004 bylo v městě Eben am Achensee, kde je pochována, otevřeno její muzeum. Svátek má 14. září, ale tam, kde je uctívána, se její svátek slaví už o den dříve z důvodu svátku Povýšení sv. Kříže, který připadá také na 14. září.