Svátek má 29. prosince. V době středověku to byl jeden z nejpopulárnějších svatých, a to nejen v Anglii. Tento světec představuje především konflikt mezi státní mocí a církví.
Tomáš z Canterbury, vlastním jménem Becket, pocházel z Londýna a byl synem bohatého obchodníka. Později se stal kancléřem krále Jindřicha II., a tím tedy i jeho nejbližším rádcem, důvěrníkem a přítelem. Tomáš byl ctižádostivý a inteligentní mladý muž. Totéž platilo ale i o anglickém králi Jindřichovi. Ten se snažil soustředit kolem sebe veškerou moc zemi, a to dokonce i na úkor církve. Mezi oběma mladými muži v tomto záměru existovala úplná shoda.
Když potom v roce 1161 zemřel arcibiskup z Canterbery, král se domníval, že nejlepší bude dosadit na jeho místo svého nejlepšího spolupracovníka, a díky němu chtěl mít církev pod kontrolou. Tak se také stalo – Tomáš přijal kněžské svěcení a potom se stal arcibiskupem. Stalo se ale něco, co král nečekal a na co nebyl připraven. Tomáš od té doby, co se stal arcibiskupem, začal bránit zájmy církve a svým věřících. Postavil se tak nečekaně panovníkovi a přátelství se proměnilo v nenávist. Král chtěl arcibiskupa uvrhnout do vězení a ten byl nucen hledat pomoc ve Francii, kde prožil šest let. Díky diplomacii se podařil návrat arcibiskupa domů, kdy prostředníkem se stal francouzský král. Návrat arcibiskupa byl skutečně triumfální, ve vztahu ke králi se ale nic nezměnilo, protože despotické královy požadavky vůči církvi i nadále trvaly. Jednoho dne se už král neudržel a před svými šlechtici pronesl slova: „Kdo mě zbaví toho kněžského intrikána?“ Několik rytířů to pochopilo jako výzvu k odstranění arcibiskupa. Odebrali se do Canterbury, kde arcibiskupa zabili u oltáře, kde Tomáš vydechl naposled. To se stalo 29. prosince roku 1170. Jeho smrt vyvolala velké pozdvižení. Král nakonec konal veřejné pokání a svoboda církve v zemi tak byla zachráněna. Svatý Tomáš Becket je typickým mučedníkem svědomí. Svatořečen byl už tři roky po své smrti.