Kdosi řekl, že život je boj. Myslím, že je to pravda. Myslím také, že podobná slova můžeme vyslovit i na adresu víry. O víru se musí bojovat. Víra – to je neustálý boj, je to neustálý zápas o věrnost Bohu. A je to boj, který se táhne celým naším životem. A je to boj, který není vůbec snadný. Proto apoštolové prosili: „Pane, dej nám více víry.“
Tento boj začal naším křtem. Jakmile jsme byli pokřtěni, začal zápas o naši víru. Tenkrát jsme byli ještě malí a o naši víru museli zápasit naši rodiče. A to, že jsme dnes tady, je ve většině případů zásluha našich rodičů. Záleželo jim na tom, abychom si uchovali víru, abychom ji dál nesli svým životem a udělali proto všechno, co bylo v jejich silách. Dnes jsme to už my sami, kdo musíme zápasit o svoji víru. Kolikrát musíme zápasit s pochybnostmi, které máme. Zápasíme o modlitbu, která se někdy nedaří. Zápasíme o Boží slovo, které nám někdy zní tak cize a kterému ne vždycky rozumíme. Je to skutečně tvrdý zápas, který si člověk musí vybojovat. To, že ho bojujeme, to není žádná ostuda, jde o to, bojovat s Boží pomocí dobře.
Když svatý Pavel popisuje boj člověka o víru, popisuje ho ve třech různých situacích. Křesťan je podle něho zápasník, voják a běžec. Zápasník je téměř nahý, nemá nic, pouze své schopnosti. Záleží moc na tom, jak je připraven a jak zná taktiku nepřítele. Zápasník potřebuje dobrou výživu. Pro křesťana je to každodenní modlitba, četba Písma, svátosti. To jsou jeho duchovní vitamíny. Ježíš bude v boji s námi, ale jinak ho musíme vybojovat sami, bez druhého člověka.
Další je voják. Voják má na rozdíl od zápasníka uniformu a také zbroj. Voják už ale nebojuje sám, protože má odpovědnost za druhé. Musí také umět vyjít s druhými vojáky. Voják, který nemá kázeň a neuznává disciplínu, nemá šanci.
A potom je tu běžec. Je důležité, aby běžec doběhl. Začít dokáže každý, ale ne každý doběhne do cíle. Populárním během je maratón. Každý rok se například běží bostonský maratón. Když zaplatíte patřičný poplatek, můžete také běžet. Každý rok zde běží asi 20 000 zájemců z celého světa. Závodník může po kilometru odpadnout a může klidně říci – já jsem běžel maratón! Mnoho křesťanů začne běžet běh víry, ale mnoho jich také nedoběhne. Jednou jsem se díval v televizi na ženský maratón. Jedna žena měla velký náskok a už byla blízko cíli. Bylo ale vidět, jak je už unavená. Asi kilometr před cílem upadla. Nikdo jí nesměl pomoci, protože by byla diskvalifikována. Ze všech sil se postavila a potom už jenom šla. Stále byla ještě první. Asi sto metrů před cílem upadla znovu. Už nemohla vstát. Ta, co byla druhá ji předběhla. Ta, co byla na zemi, se posledních sto metrů už jenom plazila po čtyřech. Nakonec skončila druhá. Dostala se do cíle.
Je tedy důležité nejen začít svůj běh, ale také doběhnout do cíle. Každý z nás je zápasník – bojujeme sami za sebe, každý z nás je voják – bojujeme s druhými a za druhé, a každý z nás je běžec. A tak Tě, Pane prosíme – dej nám více víry, abychom jednou šťastně doběhli do cíle i s těmi, které jsi nám svěřil!
