Jeden z prvních životopisů svatých, který u nás kdysi dávno vyšel, měl název Naše světla. Možná mnozí z vás máte tuto knihu ještě doma. Byla to oblíbená četba. A v názvu té knihy je krásně slyšet, že slovo světlo souvisí se svatostí. Slovo svatý je významově spojeno se slovy světlo, svit, svítit. Tyto spojitosti ukazují, že svatý znamená zářící. Velmi často se také setkáváme s tím, že o nich mluvíme jako o světlech, která zářila v temných dobách lidských dějin a ukázala cestu. A když byla temnota největší, tak Bůh poslal velikého světce. Když byla církev bohatá a měla s tím velké problémy, poslal Bůh svatého Františka, aby poukázal na důležitost chudoby. Když byly v krizi kláštery, objevila se sv. Terezie, která začala klášterní reformu. Když byla díky revoluci zdecimována Francie a díky tomu i velká část Evropy, objevil se svatý farář Arský, který vysvětloval lidem, že bez Boha to prostě nejde. Proto svatí byli vždy vnímáni jako světýlka, světla, ti, kteří září.
Jednou se jeden kněz ptal dětí v náboženství, kdo je to světec, kdo je to svatý. Kromě dobrých i nedobrých odpovědí zaslechl také, že světec je ten, kdo barevně září. A protože kněz takové odpovědi nerozuměl, tak žádal vysvětlení. A dítě začalo vysvětlovat: že často jezdí k babičce a v neděli spolu chodí do kostela. A v kostelních oknech tam mají barevná sklíčka, vitráže, kde jsou postavy světců. A když při mši svítí do kostela sluníčko, prochází jeho světlo barevnými sklíčky a obrazy svatých září všemi barvami. Pro toto dítě byli tedy svatí skutečně barevní a skutečně zářící.
Naši němečtí sousedé užívají pro svaté slovo Heilige. To je zase od slova heilen, tedy uzdravovat. Svatí tedy září svým zdravím neboli zdravým lidstvím, jsou to duchovně zdraví lidé. Svítí, září a uzdravují. To jsou svatí.
Dnes se hodně mluví o tom, že svatost je pro všechny. My víme, že je to něco, k čemu jsme povoláni.
Když se člověk narodí, náš život je jako jedna velká možnost a jedna velká šance a teď záleží na člověku, jak tuto šanci naplní. Můžeme říci, že každý z nás hraje v tomto světě určitou roli. Říká se, že jedna z otázek, kterou nám náš Pán položí na věčnosti, bude právě tato: „Jak jsi zahrál svoji roli? Jak jsi se chopil této životní šance?“ Dá se říci, že v životě, je to tak trochu podobně jako v divadle. V divadle někdo hraje roli krále, další hraje služebníka a další třeba zase kašpárka. Každý má svoji roli. A největší herec není ten, kdo má tu největší roli, ale největší herec je ten, kdo tu svoji roli nejlépe zahraje. Je docela dobře možné, že ten, kdo hraje služebníka, zahraje svoji roli lépe než král. Tak jako herci jsou povoláni k tomu, aby co nejlépe zahráli svoji roli, tak i my jako křesťané jsme povoláni ke svatosti. To je role, kterou máme co nejlépe zahrát. Lidé si často myslí, že být svatý znamená dělat velké věci. To ale není pravda. Být svatý neznamená dělat velké věci, ale dělat malé věci s velkou láskou. To je naše poslání, a to je naše role.
Svatost je pro nás proto, že nás k ní Ježíš zve. Jestliže jdeme za Ježíšem, jdeme za tím, kdo je svatý a kdo nám dává podíl na své svatosti. Pokud by člověk chtěl následovat Ježíše, a přitom nechtěl být svatý, to není normální křesťan. Takový člověk se nemůže potom považovat za skutečného křesťana. Bohužel mnoho křesťanů není normálních, protože neusilují o svatost. A svatým se stávám už tím, že kráčím ke svatosti. Horolezec není ten, kdo už je na vrcholu, ale ten, kdo k němu kráčí. V okamžiku, kdy kráčí k vrcholu, tak se stává horolezcem. V okamžiku, kdy kráčím za Ježíšem, mám podíl na jeho svatosti. Jít ale za ním a netoužit po svatosti, to je duchovní schizofrenie. Malíř, který maluje, to je normální malíř. Malíř, který sedí a nemaluje, je nenormální malíř. Když jsem byl pokřtěn a nejdu za Ježíšem, nejsem normální křesťan.
Být svatý znamená být celistvým člověkem. Být tím, kým mě Bůh chce mít. Nedělat velké věci, ale malé věci dělat s velkou láskou. Jít za Ježíšem, který je svatý, a tak mít podíl na jeho svatosti.
