Homilie Jeho Eminence kardinála Giovanni Battista RE, děkana kardinálského kolegia
Svatopetrské náměstí, sobota 26. dubna 2025
Na tomto majestátním Svatopetrském náměstí, kde papež František během těchto dvanácti let tolikrát slavil eucharistii a předsedal velkým setkáním, jsme se shromáždili v modlitbě kolem jeho ostatků se smutným srdcem, ale podporováni, drženi jistotou víry, která nás ujišťuje, že lidská existence nekončí v hrobě, ale v Otcově domě ve šťastném životě, který nezná západu slunce.
Jménem kardinálského kolegia vás zdravím a děkuji vám všem za vaši přítomnost. S velkou upřímností se obracím s uctivým pozdravem a vroucím poděkováním k mnoha hlavám, představitelům, států, předsedům vlád a oficiálním delegacím, které přijely z mnoha zemí, aby vyjádřily náklonnost, obdiv a úctu papeži, který nás opustil.
Obrovské množství projevů náklonnosti a účasti, které jsme všichni zaznamenali po jeho odchodu z této země na věčnost, vypovídá o tom, jak moc se intenzivní pontifikát papeže Františka dotkl myslí a srdcí.
Poslední vzpomínkou na něj, obrazem, který zůstane vtisknut v našich očích a v našich srdcích, je ten z minulé neděle, ze slavnosti Velikonoc, kdy papež František navzdory vážným zdravotním problémům nám chtěl udělit požehnání z lodžie baziliky svatého Petra a poté sestoupil sem na toto náměstí, aby z otevřeného papamobilu pozdravil celý ten početný zástup shromážděný zde při velikonoční bohoslužbě.
Touto svou modlitbou chceme nyní svěřit duši našeho milovaného nejvyššího velekněze Bohu, aby mu dopřál věčné štěstí v zářivém a slavném horizontu své nezměrné lásky.
Světlo nám poskytuje a vede nás při tom stránka evangelia, v níž zazněl hlas samotného Krista, když se ptal prvního z apoštolů: „Petře, miluješ mě víc než tito?“. A Petrova odpověď byla pohotová a upřímná: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji!“. A Ježíš mu svěřil velké poslání: „Pas mé ovce“. To bude stálý úkol Petra a jeho nástupců, služba lásky ve stopách Mistra a Pána, Ježíše Krista.
Navzdory své křehkosti a utrpení v posledním období se papež František rozhodl jít touto cestou sebedarování až do posledního dne svého pozemského života. Šel ve stopách svého Pána, dobrého Pastýře, který miloval své ovce do té míry, že za ně položil vlastní život. A činil tak se silou a klidem, vždy nablízku svému stádu, Boží církvi.
Když byl kardinál Bergoglio 13. března 2013 v konkláve zvolen nástupcem papeže Benedikta XVI., měl za sebou léta řeholního života v jezuitském řádu, a především byl obohacen zkušeností jednadvacetileté pastorační služby v arcidiecézi Buenos Aires, nejprve jako pomocný biskup, poté jako biskup koadjutor a později jako arcibiskup.
Rozhodnutí přijmout jméno František se od prvního okamžiku ukázalo jako volba programu a stylu, na němž zamýšlel založit svůj pontifikát, přičemž se chtěl inspirovat duchem svatého Františka z Assisi. Zachoval si svůj temperament a formu pastýřského vedení a ihned vyznačil otisk své silné osobnosti do řízení církve, navázal přímý kontakt s jednotlivci i obyvatelstvem, chtěl být všem nablízku, s pozorností se obracel k lidem v nesnázích a bezmezně se věnoval zejména posledním na zemi i těm na okraji společnosti. Byl papežem uprostřed lidí s otevřeným srdcem vůči všem. Byl také papežem pozorným ke všemu novému, co se objevovalo ve společnosti, a k tomu, co Duch svatý probouzel v církvi.
Svým charakteristickým slovníkem a jazykem bohatým na obrazy a metafory se vždy snažil osvětlit problémy naší doby moudrostí evangelia, nabízel odpověď ve světle víry a povzbuzoval nás, abychom jako křesťané čelili výzvám i protikladům těchto proměňujících se let, které s oblibou označoval za „změny epochy“.
Byl nesmírně spontánní a prostřednictvím neformálního způsobu dokázal oslovit všechny, dokonce i lidí vzdálené církvi.
Papež František, bohatý na lidskou vřelost a hluboce vnímavý k dramatům dneška, skutečně sdílel úzkosti, utrpení a naděje naší doby a rozdával se v útěše a povzbuzení prostřednictvím poselství, které dokázalo přímo a bezprostředně zasáhnout lidská srdce.
Jeho charisma vstřícnosti a naslouchání, spojené se způsobem chování typickým pro dnešní citlivost, se dotklo srdcí, ve snaze probudit morální a duchovní energii.
Prvenství evangelizace bylo vodítkem jeho pontifikátu, který s jasným misionářským otiskem šířil radost z evangelia, což byl také název jeho první apoštolské exhortace Evangelii gaudium. Radost, která důvěrou a nadějí naplňuje srdce všech, kdo se svěřují Bohu.
Vůdčí nití jeho poslání bylo také přesvědčení, že církev je domovem pro všechny; domovem, jehož dveře jsou vždy otevřené. Opakovaně se uchyloval k obrazu církve jako „polní nemocnice“ po bitvě, v níž bylo mnoho raněných; církve, která se horlivě stará o problémy lidí a o velká trápení, sužující současný svět; církve, která je schopna sklonit se ke každému člověku, bez ohledu na jakékoli vyznání a stav, a uzdravit jeho rány.
Nesčetná jsou jeho gesta a výzvy ve prospěch uprchlíků a vysídlených osob. Neustávající byl také jeho důraz na práci ve prospěch chudých.
Je příznačné, že první cesta papeže Františka vedla na Lampedusu, ostrov symbolizující drama emigrace s mnoha tisíci lidmi utopenými v moři. Ve stejném duchu se nesla i jeho cesta na Lesbos společně s ekumenickým patriarchou a athénským arcibiskupem, stejně jako slavení mše na hranici mezi Mexikem a Spojenými státy, při příležitosti jeho cesty do Mexika.
Z jeho čtyřiceti sedmi náročných apoštolských cest zůstane v dějinách ta do Iráku v roce 2021, na kterou se vydal navzdory všem aktuálním rizikům. Tato náročná apoštolská cesta byla balzámem na otevřené rány iráckého lidu, který tolik trpěl nelidským působením Islámského státu. Byla to také cesta důležitá pro mezináboženský dialog, další zásadní rozměr jeho pastorační činnosti. Apoštolskou návštěvou v roce 2024 ve čtyřech asijsko-oceánských zemích se papež dostal na „nejvzdálenější periferii světa“.
Papež František vždy stavěl do centra pozornosti evangelium milosrdenství a opakovaně zdůrazňoval, že Boha neunavuje odpouštět: vždy odpouští, ať už je situace těch, kteří o odpuštění žádají, jakákoli, a vrací je na správnou cestu.
Přál si proto mimořádné Jubileum milosrdenství a zdůraznil, že milosrdenství je „srdcem evangelia“.
Milosrdenství a radost z evangelia jsou dvě klíčová slova papeže Františka.
Na rozdíl od toho, co nazval „kulturou odpisu“, hovořil o „kultuře setkávání a solidarity“. Téma bratrství prochází celým jeho pontifikátem v živých tónech. Ve své encyklice „Fratelli tutti“ o Všeobecném bratrství chtěl oživit celosvětovou snahu o bratrství, protože všichni jsme děti téhož Otce, který je na nebesích. S důrazem často připomínal, že všichni patříme do stejné lidské rodiny a že nikdo se nezachrání sám.
V roce 2019 podepsal papež František během své cesty do Spojených arabských emirátů dokument „Lidské bratrství pro světový mír a společné soužití“, v němž připomněl společné otcovství Boha.
V encyklice Laudato sì se obrátil na muže a ženy na celém světě a upozornil na povinnosti a spoluodpovědnost vůči společnému domovu.
Tváří v tvář tolika zuřícím válkám v posledních letech, nelidským hrůzám a nesčetným obětem na životech a ničení, papež František neustále pozvedal hlas s prosbou o mír a vyzýval k rozumnosti, k poctivému jednání s cílem nalézt možná řešení, protože válka – jak řekl – je jen smrt lidí, ničení domovů, nemocnic a škol. Válka, říkával, vždy zanechává svět v horším stavu, než byl před ní: je to vždy bolestná a tragická porážka pro všechny.
'Stavějte mosty, a ne zdi' je výzva, kterou mnohokrát opakoval, a službu víře jako nástupce apoštola Petra vždy spojoval se službou lidstvu ve všech jejích rozměrech.
V duchovním spojení se všemi křesťany jsme zde v hojném počtu, abychom se modlili za papeže Františka, aby ho Bůh přijal v nesmírnosti své lásky.
Papež František si zvykl zakončovat své projevy a setkání slovy: „Nezapomeňte se za mě modlit“.
Drahý Svatý otče Františku, nyní my prosíme tebe, aby ses za nás modlil a abys z nebe požehnal církvi, požehnal Římu, požehnal celému světu, jak jsi to učinil minulou neděli z balkonu této baziliky ve svém posledním objetí se vším Božím lidem, ale v ideálním případě také s celým lidstvem, lidstvem, které s upřímným srdcem hledá pravdu a drží pozvednutou pochodeň naděje.
www.vaticannews.va
