Asi to všichni velmi dobře známe – jak člověk dokáže celou svou duší, nebo alespoň kouskem svého srdce přilnout ve svém životě k nějaké hlouposti. Myslím teď třeba i nějaký maličký předmět, nějakou věc, nějakou drobnost, na které jsme ulpěli celým svým srdcem a od které se jednoduše nedokážeme za nic na světě odtrhnout. Pokud v našem životě něco takového existuje, tak můžeme o to víc dnešní den rozjímat o životě blahoslavené Kristiny Ciccarelli, která žila v Itálii v 16. století. Jako mladá vstoupila do kláštera augustiniánek, byl to klášter sv. Lucie ve městě Akvila, a tam prožila víc než padesát let života. O jejím životě toho moc nevíme, také proto, že ona neměla ráda, když se o ní mluvilo. Přece jenom se nám ale jeden příběh zachoval a možná, že je důležitý pro každého z nás.
Kristina toužila po svatosti a především se snažila, naplňovat řeholní sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Zřekla se úplně všeho, takže můžeme říci, že byla vzornou sestrou. Neměla nic, co by jí patřilo, až na jednu drobnost – jednalo se o malý obrázek svatého evangelisty Marka, snad to byla maličká miniatura. Byl to náboženský předmět, který jí napomáhal ke zbožnosti, ale časem Kristina začínala cítit, že tento obrázek má tak ráda, že přesahuje náboženský účel. Když to zjistila, tak neváhala a rychle se obrázku zbavila. Možná ho někomu věnovala, to už nevíme. Zpočátku to pro ni nebylo lehké, těžko se loučila s předmětem, který měla tak ráda, navíc když šlo o svatý obrázek, ale brzy přišel do její duše pokoj, který ji upevnil v tom, že se rozhodla správně.
Když tedy Kristina dala pryč tento obrázek, který ji bral její vnitřní svobodu, tak brzy nato jistý malíř ve městě měl jakési vidění, na základě kterého se rozhodl namalovat velký obraz svatého Marka. Takto on vyhodnotil toto vidění a tak také obraz namaloval. Když byl obraz dokončen, tak malíř přemýšlel, komu by tento obraz mohl věnovat. Vůbec nevěděl, co se přihodilo Kristině, ale veden Duchem svatým šel do kláštera, tam obraz věnoval Kristině. Kristina, která se zřekla svého pokladu v podobě malého obrázku, tak dostala mnohem víc. Tentokrát ale už věděla, co s obrazem udělá. Věděla, že kdyby si ho nechala jenom pro sebe, mohlo by to být opět pro ni hodně nebezpečné a ona by zase mohla nezdravým způsobem ulpět na této věci. A tak neváhala a rozdělila se o něj s ostatními sestrami a obraz se tak stal ozdobou celého kláštera.
Tem malý obrázek svatého Marka, kterého se Kristina dokázala vzdát, nám připomíná malou, ale nelehkou osobní oběť blahoslavené Kristiny a zároveň Boží zázračnou odměnu v podobě mnohem většího daru. V tomto příběhu se pro nás skrývá velká moudrost – když se člověk dokáže z lásky k Bohu něčeho vzdát, Bůh mu to mnohonásobně oplatí a vynahradí, tak jak tomu i bylo i u této blahoslavené, která má svátek 19. ledna.
Toto je zároveň jediný příběh z jejího života, který se nám dochoval. My bychom tak mohli upadnout do pokušení nazvat její život všední a nudný. My ale víme, že každý den je jedinečný a neopakovatelný, i když se v něm nic mimořádného nepřihodí. Ale na druhé straně už jenom pro tento příběh s obrázkem, který se nám zachoval, je život této blahoslavené pro nás moc důležitý a poučný. Na počátku byla malá, ale náročná oběť v podobě zřeknutí se oblíbeného obrázku, na konci byl potom velký Boží dar!
(Podle knihy: V jednom společenství)