Svatý Ambrož se narodil kolem roku 339 v Trevíru v dnešním Německu jako syn vysokého římského úředníka. V Římě vystudoval řečnictví a práva. Působil především v Miláně, proto také získal přívlastek milánský. Když v Miláně zemřel biskup, chtěli zvolit jeho nástupcem právě svatého Ambrože, přestože byl teprve katechumenem. Ambrož se nejprve zdráhá, nakonec však 7.12. 374 přijímá křest a posléze se stává biskupem. Po zvolení biskupem se vzdává veškerého svého majetku ve prospěch chudých a církve. Proslul především jako učitel církve a pastýř. Hájil čistotu víry např.ve sporu proti ariánům. Byl vynikajícím kazatel. Také na základě jeho kázání dochází k obrácení svatého Augustina z Hippo. Jeho věhlas se donesl až k markomanské královně Fritigile, které napsal jeden list a která se s Ambrožem chtěla setkat osobně. Proto se vydala do Milána, nezastihla však již světce naživu. Papež Bonifác VII. ho v roce 1298 prohlašuje velkým učitelem církve. Ovlivňoval také liturgii. Tzv. Ambroziánský ritus je v okolí Milána používán dodnes. Svatý Ambrož umírá na Bílou sobotu 4.4. 397 v Miláně a jeho ostatky jsou uloženy v milánské bazilice.
Světec bývá zobrazován jako biskup v pontifikáliích, často ve společenství dalších církevní otců (sv. Řehoř Veliký, sv. Jeroným a sv. Augustin z Hippo) nebo s dítětem v kolébce. K jeho atributům patří husí brk, dobytče a především včely. Podle legendy spal svatý Ambrož jako dítě s otevřenými ústy a včely mu snesly do úst med (symbolizuje píli, výmluvnost a sladkost jeho kázání).
Je patronem včelařů, výrobců svíček, učení, školních dětí, studentů.
Svatý Ambrož po sobě zanechal rozsáhlé dílo, z něhož na závěr uvádíme dva zajímavé citáty k zamyšlení.
„Nikdo se nevyléčí tím, že zraní někoho jiného.“
„Zlo v nás je mnohem horší než jakýkoliv vnější nepřítel.“