Svatá Anežka Římská je jednou z nejvíce uctívaných světic. O jejím životě toho mnoho nevíme. Pocházela z křesťanské rodiny. Už od mládí se toužila zasvětit Kristu. Protože však byla velmi krásná, toužilo po ní mnoho mužů, mezi nimi byl i syn římského prefekta, kterého Anežka odmítla.
Prefekt vydal Anežku soudu, kde byla nucena zříci se křesťanství (žila v době Diokleciánova pronásledování). Anežka byla odvlečena do nevěstince, kde byla svlečena do naha a ponechána napospas mladíkům včetně prefektova syna. Zázrakem jí však rychle narostly vlasy a zakryly její nahotu. Nakonec odsoudil soud Anežku k trestu smrti, pravděpodobně v roce 304 (v době smrti jí bylo 12 nebo 13 let). Způsob Anežčiny smrti je nejasný. Podle jedné z legend byla upálena, podle jiné byla sťata mečem, protože se jí plameny nedotkly.
Rodiče ji pohřbili v katakombách severně od města a brzy po pohřbu se jim zjevil sbor svatých panen spolu s Anežkou, která měla na rukou beránka.
Úcta ke svaté Anežce se začala šířit již ve čtvrtém století a zásluhu na jejím šíření měl především svatý Ambrož.
Nad hrobem Anežky stojí bazilika, která je jí zasvěcena a kde se každoročně 21.ledna, v den, kdy si připomínáme její mučednickou smrt, koná velká slavnost. K oltáři se přivádí dva bílí čistí beránci, kteří jsou při bohoslužbě požehnáni a potom jsou ostříháni. Toto jejich rouno se potom přinese o slavnosti svatých Petra a Pavla do svatopetrské baziliky v Římě, kde se položí na oltář. Po mši svaté si ho vezmou řeholnice do kláštera sv. Cecilie v Trastavere a tam z něho upředou a utkají pallia, tedy ony vlněné pásky kolem krku, které potom posílají arcibiskupům, jako symbol jejich úřadu. Tento zvyk se dodržuje už dlouhá staletí. Proč? Vychází totiž z asociace mezi jménem Anežka, tedy Agnes, a agnus, čili beránek. Právě proto se světice vždy znázorňuje s beránkem. Beránka má Anežka buďto v náručí, nebo u svých nohou. Právě proto, že latinské slovo beránek se tak podobá jménu Anežka – agnus a Agnes. Pravda je ovšem ta, že její jméno s beránkem nemá nic společného, protože spíš pochází z řeckého agneia, tedy čistá. 21.leden, jako den připomínky mučednické smrti svaté Anežky, udává již starý římský kalendář svátků mučedníků, Depositio Martyrum, datovaný do roku 354.
Ostatky svaté Anežky byly objeveny až v roce 1605 právě při vykopávkách v kostele. Ale tělo v sarkofágu bylo bez hlavy. Je možné, že Anežka byla sťata, jak napovídá i legenda, ale v dřívějších dobách bylo celkem běžné, že hlava se uchovávala jinde. V roce 1901 se skutečně objevil v Lateránském paláci relikviář s lebkou. Když se provedla expertiza zubů, zjistilo se, že lebka musela patřit asi dvanáctiletému dítěti.
Svatá Anežka je uctívána jako panna a mučednice, je ctěna jako symbol čistoty a patronka panen. Nejčastěji je zobrazována s palmovou ratolestí, knihou a beránkem. Mezi její atributy patří prsten, meč, dýka, dlouhé vlasy s věncem květů.