Světice se narodila kolem roku 290 v křesťanské rodině ve španělské Barceloně. Osvojení křesťanských ctností víry, naděje, a především lásky ke Kristu a k lidem, to bylo to, co dostala do vínku od svých zbožných rodičů. Křesťanské ctnosti a modlitba jí byly nade vše. Žila však v době a v zemi, která nebyla křesťanům nakloněna. Císař Dioklecián vyvolal během své vlády dosud největší pronásledování křesťanů v Římské říši.
Tyto perzekuce zasáhly také Barcelonu. Císařský náměstek Dacian, spravující toto město, plnil edikty vydané svým císařem. Křesťany nutil, aby se zřekli své víry a obětovali „oficiálním“ pohanským bohům. Pokud tak neučinili, byli krutě mučeni a zabíjeni. Jejich majetky pak propadly Římské říši.
Když se o tom svatá Eulálie dozvěděla, vypravila se do města. Předstoupila před císařova náměstka Daciana a pokárala ho, za jeho činy. Sama pak odvážně vyznala, že je také křesťankou. V té době ji bylo 13 let. Dacian byl nejprve zaskočen, potom ji ale vyzval, aby se vzdala své víry a obětovala pohanským bohům. Nato světice odvětila, že se víry nevzdá a obětovat pohanským bohům nebude, protože existuje pouze jediný pravý Bůh a božstva předkládaná Římem nejsou bohy, nýbrž ďábly. Dacian ji nechal vysvléct ze šatů a zbičovat. Poté po světici znovu požadoval zřeknutí se víry s příslibem, že když tak učiní, bude propuštěna na svobodu. Znovu odmítla. To Daciana rozzuřilo a vydal ji katům. Ti ji nejprve natáhli na skřipec, potom drásali tělo železnými hřebeny a pálili pochodněmi. Když světice vypustila duši, vydal Dacian příkaz, aby její tělo bylo přibito na kříž a vydáno napospas dravému ptactvu. Měl to být odstrašující příklad pro ostatní křesťany. Napadl však sníh, který její tělo přikryl a Dacianův plán tak nevyšel. Po třech dnech se podařilo několika zbožným mužům tělo panny a mučednice z kříže sejmout a zbožně pohřbít poblíž Barcelony. Psal se únor roku 303.
27.řijna 879 byly ostatky světice slavnostně vyzvednuty a přeneseny do biskupského chrámu v Barceloně. V roce 1339 pak putovaly do katedrály svatého Kříže a svaté Eulálie také v Barceloně.
Svatá Eulálie je uctívána jako patronka Španělska, Barcelony, námořníků. Mezi její atributy patří hák, hřeben, kříž a plameny, jakožto nástroje jejího umučení. Dále pak holubice symbolizující duši, která stoupala k Bohu v hodině jejího umučení. Sníh pak připomíná další legendu, podle které bylo její zmučené tělo právě sněhem přikryto.
Svátek svaté Eulálie slavíme 12. února, což je den jejího umučení.
Svatá Eulálie i přes svůj velmi mladý věk nezapře Krista, i když ví, že jí to bude stát život, stejně jako mnohé další křesťany v Římské říši. I přes veškerou snahu císařů, a téměř 300 let trvajícímu pronásledování, se žádnému z nich nepovedlo plamínek víry udusit. Právě naopak. Krev mučedníků a mučednic, stejně jako krev svaté Eulálie, se stává semenem nových křesťanů.