Jan Ogilvie SJ se narodil v roce 1579 ve skotském hrabství Banffshire v době, kdy skotská reformace dosahovala svého vrcholu. Rodina patřila ke starému šlechtickému rodu, který sehrával v dějinách Skotska významnou úlohu. Jeho otec sir Walter Ogilvie z Drum byl presbyterián a v roce 1588 byl jmenován zmocněncem pro odhalování a zatýkání potulných jezuitů, nebral však tento úkol příliš vážně. Jan byl vychován v kalvínské víře. V roce 1592 opustil svůj rodný kraj a vypravil se do Evropy za vzděláním.
Všichni Janovi předci, až na jeho otce, byli věrni katolické víře, a tak nás moc neudiví, že k datu 1596 je ve skotské koleji dočasně přestěhované do Lovaně, v seznamu žáků dopsáno: „Joannes Ogilvwiex Calviniano factus Catholicus“. K životnímu rozhodnutí dozrál v Olomouci. Právě v Olomouci se Jan rozhodl požádat o přijetí do Tovaryšstva Ježíšova. Byl přijat a poslán do noviciátu v Brně – ten začal 3. listopadu 1599. Brno, tehdy asi třicetitisícové město, bylo v té době ve velkém náboženském úpadku: lidé ztráceli víru, byli členy různých sekt a jezuity na ulicích dokonce veřejně napadali. Šířili o nich pomluvy. Tři jezuité byli kvůli těmto pomluvám vězněni. V roce 1601 složil Jan první sliby v Tovaryšstvu Ježíšovu a byl poslán do Štýrského Hradce na studia filozofie. Pak nějaký čas vyučoval podle řádových zvyklostí ve Vídni a k samotnému kněžství se připravoval na teologické fakultě v Olomouci. Po ukončení studií v Olomouci byl v roce 1610 poslán do Paříže a tam byl vysvěcen na kněze. Zprávy z jeho rodné země v něm probouzely touhu po návratu do Skotska a po misijní službě mezi krajany. Kolem roku 1611 se situace pro skotské katolíky opět zhoršila, protože král Jakub VI. znovu rozpoutal jejich pronásledování. Poslední dva jezuité museli opustit zemi. Hrabě z Angusu zaslal naléhavou žádost generálu Tovaryšstva, aby poslal do Skotska více jezuitů. Jan Ogilvie se opakovaně hlásil a prosil generála Tovaryšstva, aby byl k tomuto úkolu do Skotska poslán. Konečně 21. května 1613 padlo rozhodnutí, že k této misi je vybrán mimo jiné i Ogilvie. V listopadu téhož roku za doprovodu dvou dalších kněží připlul do města Leith nedaleko Edinburgu. Bylo to spojeno s velkým nebezpečím, protože všude bylo mnoho vládních špehů, kteří slídili právě po takovýchto cestujících. Ogilvie předstíral, že je voják, vrací se z evropských bojišť a zabývá se prodejem koní. Vystupoval pod jménem John Watson a své role se zhostil natolik znamenitě, že nikdo nepojal ani nejmenší podezření. Tito tři kněží se brzy rozdělili a dál se každý věnoval svým úkolům samostatně.
Na začátku roku 1614 se vydal Jan Ogilvie do Londýna na cestu, která zůstává zahalena tajemstvím. Její záměr nebyl nikdy objasněn. Je jen jisté, že strávil nějaký čas na královském dvoře, a až později vyšlo najevo, že prokázal nějakou službu králi. Mezi účastníky tajné ranní mše svaté 4. října se objevil mladý synovec šerifa Adam Boyd. Předstíral zájem o seznámení s katolickou vírou a kněz ochotně souhlasil. Místo toho Boyd odešel k novému presbyteriánskému arcibiskupovi a společně zosnovali Janovo zatčení. To se uskutečnilo hned odpoledne. U zatčeného byl nalezen breviář, souhrn všech sporných náboženských otázek a řada dalších usvědčujících předmětů. Jan přijal útrapy spojené s vězněním s radostí, takže se mnozí divili. Výhrůžkám se smál. Cestou k šibenici ho ještě přemlouval kazatel Robert Scot: „Pan arcibiskup mi nařídil, abych vám jeho jménem slíbil, že vám dá svou dceru za manželku s nejbohatším obročím v jeho diecézi jako věnem, když se zřeknete vašeho náboženství a přijmete naši víru.“ Spoutali mu ruce za záda. Poručili, aby vystoupil na žebřík. A v tu chvíli se modlil k Panně Marii – nejprve latinsky a pak skotsky, aby kolemstojící rozuměli. A pak už konal kat. Muži a ženy se s velkým pohnutím rozplakali nad nespravedlivou smrtí, a zřejmě proto bylo upuštěno od zbytku trestu, takže stětí a čtvrcení se už nekonalo. Popravčí položili tělo tohoto mladého pětatřicetiletého muže do rakve a uložili do země na místě za městem, kde se pohřbívali zločinci. V roce 1929 byl Jan Ogilvie prohlášen za blahoslaveného a v roce 1976 ho papež Pavel VI. svatořečil. Svátek má 10. března. (podle časopisu Milujte se)