Svatý Ignác z Antiochie, který má svátek 17. října, patří mezi tzv. apoštolské otce. Jsou to muži, kteří žili na přelomu 1. a 2. století po Kristu a kteří byli žáky apoštolů. Jejich svědectví je tedy nesmírně důležité, a to, co napsali, to jsou poklady. Hned po apoštolech jsou to tedy největší svědkové a patří k těm nejvíce věrohodným.
Svatý Ignác se narodil ve čtyřicátých létech 1. století po Kristu v Sýrii. Víme, že víc než třicet let byl biskupem v Antiochii, a to v létech 70 – 107. Ignác byl biskupem po svatém Petrovi, a byl jeho žákem. Petr byl prvním biskupem v Antiochii, Ignác v pořadí třetím. Antiochie byla tehdy třetím největším městem Římské říše – hned po Římě a Alexandrii.
Sýrie byla samozřejmě součástí Římské říše, a pochopitelně pronásledování křesťanů se dostává i do této země. Křesťanské učení o lásce ke všem lidem, o odpuštění, o tom, že všichni jsme Boží děti, Řím neustále vnímá jako provokaci a jako něco nepřijatelného. Proto roku 107 je Ignác deportován do Říma. Na cestě ho provází deset vojáků, kteří mají za úkol předvést Ignáce před císaře. Čeká je dlouhá a nebezpečná cesta. Ani po této cestě Ignác nezahálí a napíše sedm dopisů různým církevním obcím. Někteří se domnívají, že je sám nenapsal, protože jako vězeň byl spoután, a proto diktoval dopisy přátelům, kterým bylo dovoleno, aby ho navštívili na lodi. V každém případě je autorem skutečně Ignác. V těchto dopisech se poprvé v dějinách objevuje spojení „katolická církev.“ Po cestě ho navštěvují křesťané, které povzbuzuje k věrnosti Bohu.
Jeden z posledních dopisů napsal do římským křesťanům. V tomto listě prosí přátele v Římě, aby nic nepodnikli na jeho záchranu, protože touží po tom, aby byl rozemlet zuby šelem jako pšenice. Proto jsme dnes také četli evangelium o zrnu, které musí zemřít. Tak se nakonec také stalo – Ignác umírá v aréně, jeho tělo je rozdrceno zuby divokých šelem. Tak se naplnilo Ignácovo přání – zemřít pro Krista mučednickou smrtí. Stalo se to 17. 10. v římském Koloseu za vlády císaře Trajána.
Tento světec se znázorňuje s berlou a mitrou, tedy jako biskup. Někdy se navíc znázorňuje tak, že ve své ruce drží svoje vlastní srdce. Podle legendy po smrti světce přišli křesťané, vyňali z jeho těla jeho srdce a ke svému překvapení zjistili, že na tom srdci jsou vyryty iniciály jména Ježíš Kristus.
Velkým tématem tohoto světce a listů, které napsal, je jednota věřících s biskupem. Slovo biskup pochází z řeckého episcopos, což znamená „ten, který dohlíží.“ Tato jednota je podle Ignáce zásadní pro život církve. Proto se zasazoval o to, aby existovala dobrá struktura jednotlivých církevních obcí. V čele každé obce byl biskup a ten měl kolem sebe sbor poradců. Toto byla velká zásluha svatého Ignáce – aby fungovala dobrá církevní struktura.