Sv. Odilo se narodil kolem roku 962 ve Francii. Pocházel ze šlechtického rodu a velmi početné rodiny, tatínek byl rytířem. Později vystudoval na kněze, poté se stal kanovníkem a ve svých 38 letech vstoupil do benediktinského kláštera v Cluny. Znal se s mnoha evropskými panovníky a jeho snahou bylo usilování o mír v Evropě. Pokud někde zuřila válka, Odilo prosil, aby o významných svátcích zbraně alespoň na nějaký čas utichly. Díky němu začalo období velkých změn a reforem. Vymohl si, že Cluny bylo podřízeno pouze papeži. Zvyšuje se počet klášterů. Říkalo se o něm, že tam, kde převzal klášter ze dřeva, tam ho potom zanechal z mramoru. Odilo byl přísný k sobě, ke druhým byl ale velice empatický. Odilo vešel ve známost mimo jiné tím, že měl velkou lásku k duším zemřelých. Je to jeho zásluha, že 2. listopad je věnován památce všech věrných zemřelých. Proto se někdy znázorňuje ve společnosti anděla, který odvádí duše z očistce do nebe. Nezřídka míval mystické zážitky, které se týkaly také očistce. V posledních letech svého života byl už hodně nemocný, přesto pracoval, jak mu to zdraví dovolovalo. Opatem byl více než 50 let. Zemřel na Silvestra v roce 1049 během vizitace jednoho kláštera. Jinak je patronem chudých, kterým se vždy snažil pomáhat. Odilovi se připisuje tento citát: „Kdybych měl jít do pekla, potom proto, že jsem byl příliš shovívavý.“ Jeho životním krédem byla jednoduchá, prostá věta: „Měj víru v Boha.“ Měl přezdívku „Archanděl mnichů.“ Svátek má 1. ledna.