Narodil se 30. dubna 1651 ve šlechtické rodině. Byl jedním z deseti dětí. Studoval bohosloví v Paříži. Roku 1672 se vrátil do Remeše, aby se po smrti svých rodičů postaral o svých devět mladších sourozenců. V roce 1678 se stal knězem, který se věnoval školství. To v té době bylo v zoufalém stavu. Spolu s panem Nyelem založili chlapeckou křesťanskou školu. Jan se zřekl výnosného místa kanovníka i dědictví po rodičích, rozdal všechno své jmění, čítající asi 50 tisíc franků, i když ho od toho zrazoval i sám arcibiskup. K Janovi se přidalo nejdříve 12 mladíků, aby pod jeho vedením vyučovali mládež, a tak vzniklo jakoby samo od sebe sdružení "bratři křesťanských škol", tzv. školští bratři. Obvykle to nebyli kněží, ale laici, kteří nosili černou tuniku s bílým náprsníkem. Na tunice měli černý plášť a na nohou nosili dřeváky. Jan byl v tomto řádu zvolen prvním představeným, a mimo tuto práci napsal například Francouzský slabikář. La Salle razil cestu moderní výchově. Vyučování jednotlivých žáků bylo nahrazeno vyučováním ve třídách, dětem se dostávalo první výuky v mateřštině místo v latině, zakázaly se tělesné tresty, byly zakládány obecné školy, ústavy pro zanedbané chlapce a učitelské semináře. Tyto novoty vyvolávaly odpor i v církevních kruzích, přestože byly budovány na křesťanském základě.   Janovy školy se rozrůstaly a prospívaly. To všechno vyvolávalo obavy ve světských učitelích, kteří se báli o svůj výdělek. Také na bratry podali několik žalob, ale poprvé svou při prohráli. Podruhé využili stížnosti jednoho z noviců, že jsou někteří představení k novicům příliš přísní a podařilo se jim vymoci u arcibiskupa, aby byl namísto Jana ustanoven někdo jiný. Jan by byl poslechl, ale všichni bratří prohlásili, že raději z řádu vystoupí, než mít za představeného někoho jiného. Tak se Jan vydal za arcibiskupem. Arcibiskup právě někam odjížděl v kočáru. Klečícího Jana chladně vyslechl, ani mu neodpověděl a odjel. To bylo pro Jana velké pokoření. Dalšího se mu dostalo od jednoho majitele zahrady, kam Jan v zamyšlení a ponořený v modlitbě omylem vjel na koni. Majitel vyběhl a dal Janovi facku. La Salle před ním poklekl a prosil ho o odpuštění. Udivený majitel se zmohl jen na slovo omluvy a odešel. Třetí žalobu podali světští učitelé, protože se jim nelíbilo, že Jan ve svých školách poskytoval vyučování bezplatně, ale přijímal do nich všechny žáky bez rozdílu, aniž by zkoumal, jestli jsou bohatí nebo chudí. Navíc dům v Paříži, kde bydleli školští bratři, vydrancovala lůza, poštvaná světskými učiteli, takže Janovi nezbývalo, než z Paříže odejít. Když umíral, bylo ve Francii už 23 jeho domů s 10 000 žáky. Zemřel 7. dubna 1719 na Velký pátek v Rouenu. Na jeho pohřeb přišlo 30 000 lidí, svatořečen byl v roce 1900 papežem Lvem XIII. Světec je patronem učitelů, v současnosti působí ve světě tisíce školských bratrů. Jeho metoda vyučování se dodnes používá ve všech civilizovaných zemích světa.