Svatý Jan Vianney se narodil 8. května 1786 ve vesničce Dardally, nedaleko Lyonu ve Francii, v chudé rolnické rodině. Měl 5 sourozenců. Na jeho náboženské výchově měla rozhodující podíl jeho matka, která ho naučila modlitby a vedla svatého Jana k úctě k Panně Marii.
Když byly Janovi tři roky, vypukla ve Francii revoluce. Postavení církve se otřáslo v základech. Klérus, který se nepřidal na stranu revoluce, byl pronásledován, a náboženství jako takové mělo být nahrazeno "kultem rozumu". I v této nelehké době světcova rodina víru uchovala, i když se svatý Jan dostal k prvnímu svatému přijímání až ve svých třinácti letech.
Do školy začal světec chodit až ve svých sedmnácti letech. Svatý Jan navíc nebyl nijak vynikající student. Spíše naopak. Zdálo se, že jeho studium nemůže být úspěšné. Nakonec se ho ujal Charles Balley, farář z blízké Ecully, který se Janovi věnoval a usiloval o to, aby se mohl stát knězem, protože viděl jeho velikou zbožnost. I přes tuto pomoc musel kvůli špatnému prospěchu ze semináře odejít. Nakonec až generální vikář rozhodl o Janově vysvěcení. Údajně pronesl: "Ať je pro ni (zbožnost) připuštěn k svěcení; milost Boží nahradí, čeho se mu nedostává na vědomostech." Možná ani netušil, jak prorocká slova tehdy vyslovil. 13. 8. 1915 byl Jan vysvěcen na kněze.
Nejprve působil jako kaplan v Eculle u svého "učitele" Charlese Balleye. Tento muž s pověstí světce uváděl svatého Jana do tajemství modlitby a askeze. Kněz Balley po necelých třech letech umírá a Jan je poslán do Ars-en-Dombes, což byla velmi duchovně zanedbaná farnost. Jeden z jeho předchůdců v duchovní správě tvrdil, že obyvatelé této vesnice nemají kromě křtu nic jiného, co by je odlišovalo od zvířat. Jan není z počátku od lidí v Ars přijat. Je nepochopen, žádá dokonce o přeložení jinam. Když už má nastoupit v Salles, rozvodněná řeka Saone a prosby několika málo věřících ho přimějí k tomu, aby zůstal. Svým příkladným životem prostoupeným postem, kajícími skutky a především modlitbou, začne postupně přivádět lidi z farnosti Ars zpět ke Kristu. Říkalo se o něm, že jeho přísně asketický život se blížil k askezi poustevníků. Svatý Jan chodíval velmi prostě oblečen a také skromně jedl. Přitom o svém životu a asketických skutcích s nikým nehovořil, naopak, konal je v co největší tajnosti. Měl zvláštní charizma pro službu ve zpovědnici, stal se vyhledávaným zpovědníkem. Hodiny pak trávil ve zpovědnici, kde byl připraven pro kajícníky, chtějící se omýt v pramenu Boží milosti. Svatý Jan postupně svou zbožností, chudobou, pokorou, láskou a modlitbou mění tvář Arsu. Opraví farní kostel, koná lidové misie, zakládá farní sdružení pro muže a ženy, pomáhá chudým a potřebným (prodá dokonce i svoje poslední zuby). Snaží se lidí od nedělní práce přivést k nedělní bohoslužbě. A přesto že není žádným vynikajícím kazatelem, mnoho farníků skutečně mění nejen svoje smýšlení, ale také jednání. Svatý Jan velmi varuje před hříchem, říká: " Hřích zatemňuje ducha, zavírá oči i srdce; hříchem utíkáte od Boží lásky - a vrháte se do náručí katu". Zdůrazňuje ctnost pokory: " Pokora je jako řetěz růžence: když řetěz roztrhneme, perly se rozsypou. Když pokora zeslábne, zmizí všechny ctnosti!" K zamyšlení je i jeho vyjádření k pokušením a slabostem: "Potřebujeme pokušení, abychom pochopili, že sami o sobě nejsme nic. Ach jak jsme malí a jak málo můžeme spoléhat na všechna svá dobrá předsevzetí!" Kladl důraz také na Boží milosrdenství: " Naše chyby jsou zrnka písku ve srovnání s mohutným kopcem Božího milosrdenství".
Svým neustálým nasazením (spí pouze tři hodiny denně) je vyčerpán a onemocní. Po těžké nemoci se v roce 1843 vrací do rodné vsi, kde ovšem dlouho nevydrží a po naléhaní a prosbách farníků z Ars se k nim zase vrací a pokračuje zde ve svém díle. 29. 7.1859 odchází ze zpovědnice s vysokou horečkou a 4. 8. 1859 umírá. Jeho tělo je dnes uloženo v prosklené rakvi na bočním oltáři kostela v Ars.
Ars se už za Janova života stalo jedním z nejzbožnějších míst v kraji, vyhledávaným také mnohými poutníky, kterých za světcem putovalo na 100 000 ročně.
Papež Pius X. Jana Maria Vianneye blahořečí 8. 1. 1905 a Pius XI. jej pak 31. 5. 1925 kanonizuje.
Svatý Jan je patronem a ochráncem kněží, jeho svátek slavíme 4. srpna.
Světec byl vyznamenán řádem Čestné legie, což bylo v případě duchovního velmi výjimečné, ale on sám byl stále přesvědčen o své "nicotnosti". Pokoru nejen hlásal, ale především žil.