Svatý Jan se narodil 20.prosince 1576 v polském Skočově, v katolické rodině. Jeho otec se jmenoval Řehoř Sarkander, jeho matka Helena roz.Gurecká z Kornic. Celkem bylo v rodině pět dětí. Jan měl jednu sestru a čtyři bratry, z nichž Mikuláš se stal také knězem. V roce 1589 se rodina odstěhovala z Těšínska do severomoravského Příbora.

 

Mezi lety 1597-1603 studoval Jan filozofii a teologii. Nejprve v Olomouci, potom v Praze a teologii ve Štýrském Hradci. V roce 1604 se stal doktorem filozofie. Po studiích teologie nebyl svatý Jan vysvěcen na kněze, jak bývalo obvyklé, ale 3.září 1606 vstoupil do svazku manželského s Annou Plachetskou. O tomto sňatku se nám zachovala manželská smlouva. Novomanželé se usadili v Brně. Anna však rok po uzavření sňatku zemřela.

 

Jan Sarkander po smrti své ženy odchází do duchovní služby. 21.prosince 1607 přijímá z rukou kardinála Ditrichštejna jáhenské svěcení a pomáhá ve farnosti svému bratrovi Mikulášovi. V roce 1609 je v Brně vysvěcen na kněze. Jako farář působil v Uničově, Charvátech, Zdounkách, Boskovicích a od roku 1616 v Holešově, kde byl zpovědníkem katolického pána Ladislava Popela z Lobkovic a mimo jiné také vedl majetkové spory se sousedním evangelickým pánem Václavem Bítovským z Bítova.

 

Po vypuknutí stavovského povstání vypověděli protestantští stavové poslušnost císaři Ferdinandovi II. a zvolili za českého krále kalvínistu, Fridricha Falckého. Katolíkům začali krušné časy. Ladislav Popel z Lobkovic ztratil svůj vliv a naopak Václav Bítovský na vlivu získal. Jan Sarkander odchází na pouť do Polska (Čenstochová), později pobývá v Krakově. Koncem roku 1619 se vrací na Moravu.

 

V roce 1620 vtrhnou na Moravu polští kozáci, tzv.Lisovští, kteří měli zakročit proti protestantským stavům. Tito vojáci však také nelítostně drancují a plení moravské vesnice. Když se přiblíží k Holešovu, vyjde jim vstříc průvod v čele s monstrancí, kterou nesl svatý Jan Sankander. Když kozácí spatří průvod, zaslechnou modlitby a zpěv Salve Regina, Holešovu se vyhnou a město zůstane ušetřeno.

 

Protestantské panstvo, které jak již bylo řečeno, získalo na vlivu, podezírá svatého Jana, že při své cestě po Polsku, z pověření Lobkovice, dojednával pomoc pro císaře Ferdinanda II. Jan z Holešova uprchl, ale byl dopaden u Troubek na Přerovsku, zatčen a vydán povstaleckému soudu, kterému předsedal Janův odpůrce, protestant Václav Bítovský z Bítova.

Jan Sarkander byl převezen do Olomouce, kde byl uvězněn a ve vězení, které stalo na místě dnešní kaple Janovi zasvěcené, vyslíchán právem útrpným po celé čtyři týdny. Obžaloba se snažila z Jana dostat přiznání, že pozval polská vojska Lisovských na Moravu právě on, na příkaz Lobkovice a dále se snažili, aby Jan prozradil z čeho se u něj Ladislav Popel z Lobkovic zpovídá. Ani jednoho však nedosáhli. Není znám žádný důkaz, který by prokazoval, že Jan v Polsku dojednával pomoc císaři. Tuto pomoc dojednalo až poselství hraběte Michala a Althanu.  Zpovědní tajemství světec neprozradil, i když byl vystaven třem torturám a tribunál uvažoval ještě o použití tortury čtvrté. Od ní bylo upuštěno až po naléhání rychtáře Jana Scintilly, který uvedl, že použití čtvrté tortury je proti všem právům člověka. O krutosti mučitelů se nám dochoval záznam v podobě dopisu právě zmíněného rychtáře kardinálu Ditrichštejnovi z roku 1621: „A když s ním dále nemohli nic pořídit a sami se s ním docela umořili a unavili, dali ho takto spáleného sejmout z mučidla, ale napomenuli ho vážně, aby se rozmyslil, s připomenutím předešlého, a tak odešli. Protože se pak nemístně dali slyšet, že s ním zavedou čtvrtou torturu, odpověděl jsem a odporoval, že je to proti všemu právu a spravedlnosti.“ O krutosti mučení svědčí i to, že po absolvování tortur byl Jan v takovém stavu, že když se modlil breviář, obracel si stránky jazykem, protože rukama to bylo nemožné. I samotný kat prohlásil, že nezná již dalších způsobu mučení, kterými by Jana přiměl k doznání. 17.března 1620 pak světec na následky mučení v žaláři umírá. Umučení kněze způsobilo pobouření a zanedlouho se začalo o Janu Sarkanderovi mluvit jako o světci.

 

Blahořečen byl papežem Piem IX. 3.listopadu 1859, svatořečen pak papežem Janem Pavlem II. 21.května 1995. Proti svatořečení se postavili především křesťané evangelického vyznání, kteří v tomto papežově kroku viděli útok na jejich konfesi a ochlazení v probíhajícím ekumenickém dialogu. Papež Jan Pavel II. při svatořečení požádal evangelíky o odpuštění všech křivd, kterých se na nich dopustila katolická strana a zároveň prohlásil, že i katolická strana odpouští evangelické všechna příkoří, kterých se na ní dopustila. Papež se snažil o to, aby svatořečení Jana Sarkandera nevytvořilo příkop mezi katolíky a evangelíky u nás. Toto jsou slova Jana Pavla II.: „Dnes já, papež římské církve, jménem všech katolíků prosím za odpuštění křivd, spáchaných na nekatolících v pohnutých dějinách tohoto národa; zároveň ujišťuji, že katolická církev odpouští všechno zlé, co vytrpěly zase její děti. Ať je dnešní den novým začátkem ve společné snaze následovat Krista, jeho evangelium, jeho zákon lásky, jeho touhu po jednotě věřících v Kristu: „Aby všichni jedno byli“ (Jan 17,21).“

 

Ostatky Jana Sarkandera byly nejprve uloženy v dnes již neexistujícím mariánském kostele v Předhradí v Olomouci. Později byly vyzvednuty a dnes jsou uloženy na třech místech v Olomouci. A to v kostele svatého Václava v kapli Jana Sankandera a v kostele svatého Michala.

Úcta k svatému Janu je patrná především v kaplích a kostelích, které jsou mu zasvěcené. Jedná se např. o již zmiňovanou kapli v Olomouci, kapli na svatém Hostýně s nástěnnými obrazy s výjevy ze světcova života, kostel v Pašovicích u Uherského Brodu, kostel v obci Velké Hůrky. Velké úcty se světec těší také v sousedním Polsku. Určitou zajímavostí a důkazem úcty obyvatel Olomouce je také to, že téměř sto let před jeho blahořečením byla v Olomouci do Sloupu Nejsvětější Trojce umístěna jeho socha.

 

Svatý Jan Sarkander je patronem zpovědního tajemství, mezi jeho atributy patří kniha, kříž, klíče (na znamení uzamčení zpovědního tajemství), nástroje mučení. Bývá zobrazován při mučení, s koulí na noze, v klerice s biretem v ruce, někdy má prst u úst.

 

Svátek svatého Jana Sarkandera připadá na dobu postní (17.březen) a nemohl by být slaven. Proto se překládá na 6.května, což je výročí světcovi beatifikace.