Svatý Koloman se narodil v Irsku, popraven byl 17. července roku 1012 poblíž Stockerau během své pouti do Svaté země. O životě tohoto poutníka toho moc nevíme. To, co se ví, je to, že poutník se stal obětí bojů mezi králem Jindřichem II. a polským vévodou Boleslavem Chrabrým. A tak na své pouti je zajat, protože je považován za špióna. Některé životopisy dokonce uvádějí za špióna českého. Nakonec je Koloman (někdy také Kolman) umučen a oběšen mezi dvěma zločinci na suchém keři. Dodnes se v klášteře sv. Kolomana ukazuje pozůstatek tohoto keře – jednalo se o černý bez. Dokonce Babenberkové mají tuto scénu vymalovanou na svém rodokmenu.
Protože však mrtvé tělo nebylo pohřbeno, lidé si všimli zvláštní věci, a sice, že tělo nepodléhalo rozkladu. Brzy se na místě začínají dít zázraky. Proto tělo bylo nakonec pochováno v klášterním kostele, a zázraky se dějí dál. Zázraky jsou prověřeny a ověřeny, hrob je později otevřen a přítomní svědkové vidí neporušené tělo. Z toho důvodu je tělo nakonec odvezeno do kláštera v Melku, kde světcovy ostatky odpočívají dodnes.
Svátek světce se slaví v den jeho mučednické smrti, tedy 17. července. Oslavují především Rakušané a Irové, kteří se k němu hodně hlásí. Jedna z legend říká, že Koloman byl dokonce synem krále. Svatý Koloman se znázorňuje jako typický poutník s holí, láhví na vodu, kloboukem a pláštěm. Někdy v ruce také drží oprátku. Je patronem odsouzených na smrt, ale i poutníků. Jenom v samotném Rakousku se nachází asi 15 kostelů zasvěcených tomuto světci. (podle de.wikipedia.org)