Narodila se roku 1832 v malé libanonské vesnici. Dnes zde žije asi 100 rodin. Rodiče jí dali jméno Petra. Rodiče byli maronitského vyznání. Když měla Petra 7 let, matka jí zemřela. Proto se ještě s větší vroucností obrací k Panně Marii.
V 11 letech ji otec posílá do služby ke známým do Damašku, kde zůstane asi 3 roky. Během jejího pobytu zde se otec podruhé oženil. S novou manželkou má dvě dcery. Když se Petra vrátí zpátky domů, cítí se zde ztracená. Setkává se s knězem, který jí byl duchovním otcem. Petra touží stát se poustevnicí. Během jedné modlitby před ikonou Panny Marie slyší hlas: „Staneš se řeholnicí.“
Petra uteče tedy do kláštera. Rodina ji jde hledat. Petra odmítne setkání s rodinou, od té doby ji už neuvidí. Složí sliby a sestry spolupracují s jezuity. Během genocidy křesťanů zachrání dítě, které schová pod hábit. Jezuité převlečou asi 15 chlapců do dívčích šatů, a tak je také zachrání. Petru a několik sester nakonec zachrání jeden muslim, který je ukryje v maštali. Řeholní život ji ale úplně nenaplňuje. Na základě zjevení sv. Jiřího, a ještě dalších svatých odchází do jiného řádu. Zde přijímá jméno Rafka.
V roce 1885 o svátku Růžencové Marie, když vidí, jak mnohé sestry jsou nemocné, tak se modlí: „Proč jsi se ode mne vzdálil? Proč jsi na mě zapomněl? Proč mě nenavštívíš nemocí?“ Toužila skrze utrpení získávat duše. Bůh ji okamžitě vyslyšel, a ještě tu noc pocítila velkou bolest hlavy, která se rozšířila na oči, kdy zůstala slepá a ochrnutá. Poslali ji k lékaři, a ten byl tak neopatrný, že jí vypíchl oko. Kněz, který ji provázel promluvil lékaři tak do duše, že ten okamžitě utekl. Rafka ale přikázal lékaři zaplatit za jeho službu.
Nakonec zcela oslepla. Později se už nemůže udržet na nohou a od roku 1911 je upoutaná na lůžko až do smrti. Kosti v těle se jí vykloubily, klíční kost prorazí kůži a bolesti jsou nepředstavitelné. Z bolestí si ale ještě dokázala dělat legraci. Zemřela 23. 3. 1914 po 29 letech krutých bolestí.
První zázrak se udál 4 dny po jejím pohřbu. Setra Voršila měla nádor od 7 let. V noci slyšela hlas: „Vezmi hlínu z hrobu Rafky a potři si nádor touto hlínou.“ Vzala tedy hlínu, rozpustila v trošce vody a potřela místo. Hned potom nádor zmizel. Pak už se zázraky množí – vždy ve spojitosti s hlínou z hrobu světice. Zázrak, který potom vedl ke svatořečení, se týkal malého děvčátka (Célin), které mělo ve dvou letech nádor na ledvině. Metastázy už zasáhly další orgány. Poté, co děvčátku přimíchali do jídla trochu hlíny, okamžitě začalo chodit a hrát si.
Rafka byla svatořečená v roce 2001. Říkají jí „svatá Rita Východu“, nebo také „květ Libanonu.“ Svátek má 23. března.