Svatý Valentýn žil a působil jako kněz ve 3.století v Římě za vlády císaře Claudia II. Gothica.
Podle legendy císař zakázal svatby a zásnuby v Římě, protože mladí muži poté mysleli více na své milé a rodiny a nechtěli vstupovat do vojska. Svatý Valentýn jako kněz tohoto zákazu nedbal a mladé páry tajně oddával. Odtud patrně vznikla úcta ke svatému Valentýnu, jako k patronu zamilovaných.
Pro svoji víru a pro neuposlechnutí císařského nařízení byl svatý Valentýn předveden před císaře. Zde hájil svoji víru a odmítal vzdávat úctu římským bohům. Císař poslal světce k soudci Asteriovi. Ten měl slepou dceru. Požádal Valentýna o pomoc. Světec se nad nevidomou dívkou modlil. Bůh jí vrátil zrak a soudce s celou svou rodinou přijali křesťanství.
Když se to dozvěděli pohané, vyvedli svatého Valentýna na Flaminijskou cestu, kde ho u Mylvijského mostu sťali.
Podle legendy byl jako datum smrti svatého Valentýna uváděn 14.únor (patrně rok 296). Podle jiných zdrojů je svátek svatého Valentýna stanoven na tento den, protože ve starém Římě připadal na 14.únor svátek bohyně Juno, která byla ochránkyní manželských a partnerských vztahů a rodin. Svátek svatého Valentýna měl tento pohanský svátek vytlačit.
14.únor je dnes slaven jako svátek všech zamilovaných, kdy si lidé mimo jiné posílají přáníčka tzv.valentýnky. Tato tradice má počátek v 15.století, kdy první valentýnku poslal manželce z vězení orleánský vévoda Charles.
Svatý Valentýn je tedy patronem všech zamilovaných a jeho atributem je meč.
K svátku svatého Valentýna se také vztahují pranostiky jako např.:
Na svatého Valentýna zamrzne i kolo mlýna.
Svatý Valentýnek – jara tatínek.