Sv. Vít (Vitus, Guy), jeden z patronů českých zemí a světec, jemuž je zasvěcen chrám na Pražském hradě (tj. chrám sv. Víta), přichází podle legendy na svět někdy kolem roku 293 našeho letopočtu v přístavním městě Mazara di Vallo na západním pobřeží Sicílie jako syn pohana Hylase.
Jako sedmiletý je pak Vít obrácen na křesťanskou víru svojí chůvou Crescentií a jejím mužem Modestem.
Když je pak Vítovi dvanáct let, začíná v Římské říši nechvalně proslulé pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem - Vít jako křesťan začíná být pro celou rodinu nebezpečím, a tak na něj otec naléhá, ať se své víry vzdá. Vít ale odmítne - když se pak ještě císařský náměstek Valerián oboří na Hylase, proč Vít neuctívá římské bohy, vydá Hylas svému syna jako křesťana římským úřadům. Valerián nejprve nechá Víta zmrskat, pak jej vyslechne a dá mu lhůtu k rozmyšlení, zda se vzdá či nevzdá své víry - zbitý Vít se ale víry zříct nehodlá, naopak, v nestřežený okamžik se mu podaří z Valeriánova zajetí s Crescentií a Modestem uprchnout v loďce na Sicílii. Na Sicílii jsou však všichni tři zadrženi římskými úřady a mučeni - podle legendy je sv. Vít vhozen do kotle vařící vody, z níž se vynoří osvěžen, a lev, jenž je poslán, aby ho trýznil, mu prý líže nohy. Nakonec prý sv. Víta a Crescentii s Modestem vysvobodí z mučení anděl, který je odvede do Lucanie, kde pak umírají.
Podle jiné legendy je sv. Vít po svém zadržení nejprve ponořen do smolného kotle a pak přetržen na skřipci...
Sv. Vít je patronem proti hadímu uštknutí, kousnutí psem, blesku a bouři, též je patronem tanečníků, herců a komiků, modlí se k němu osoby trpící epilepsií a tzv. tancem sv. Víta (choreou). Jeho atributem je kohout (symbolizuje bdělost se kterou chránil svoji víru), v českém kalendáři je mu zasvěcen 15. červen.
V českých zemích je sv. Vít uctíván jako jeden z patronů české země, část jeho ostatků dostává darem od německého krále Jindřicha I. Ptáčníka český kníže sv. Václav, který pak nechává na Pražském hradě na Vítovu počest vystavět čtyřapsidovou rotundu. Král a císař Karel IV. pak ve 14. století (1355) získá další část Vítových ostatků (rameno), uložených v Pavii, a ukládá je do nového chrámu, stavěného na Pražském hradě (chrámu, jenž měl být původně zasvěcen Panně Marii a patronům českých zemí) - tento chrám pak dostává jméno chrám sv. Víta a je dodnes jedním z nejmajestátnějších chrámů Evropy.

Prameny:
www.zivotopisyonline.cz
Breviář, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 2002