Narodil se kolem roku 956 v Libici na Cidlinou jako syn knížete Slavníka a Střezislavy. Pocházel tedy z jednoho z nejvýznamnějších knížecích rodů u nás. Rodiče svatého Vojtěcha poslali ke studiím do Magdeburku, kde je také biřmován a přijímá jméno Adalbert (tak se také jmenoval arcibiskup magdeburský, který se s Vojtěchem přátelil).
Později se vrací do Prahy, kde přijímá z rukou biskupa Dětmara kněžské svěcení. Po biskupově smrti (982) je Vojtěch jmenován novým biskupem (bylo mu 26let). Svatý Vojtěch je druhým biskupem v pražské diecézi a prvním českým biskupem vůbec (vysvěcen mohučským arcibiskupem v r.983).
Svatý Vojtěch byl velmi vzdělaným a zbožným mužem. Při své pobytu v cizině byl ovlivněn počínající clunyjskou reformou (snaha o větší nezávislost církve na světské moci – vyústila později v tzv.boj o investituru) a na srdci mu patrně také utkvěly poslední slova jeho předchůdce Dětmara, který na smrtelném loži litoval, že nebyl ráznější v boji se zlořády jako byly např.mnohoženství, kouzelnictví, obchod s otroky, ženatí kněží, sňatky mezi příbuznými, které byly v českých zemích velmi rozšířeny. Svatý Vojtěch se s vervou pouští do boje s těmito hanebnostmi. Naráží však na větší a větší překážky, kterým už nedokáže déle čelit a se svolením papeže Jana XIV. opouští pražskou diecézi a přes montecassinský klášter odchází do benediktinského kláštera na římském Aventinu. Zde vstupuje do řádu benediktinů a stráví zde v modlitbách a zbožném rozjímání patrně nejšťastnější část svého života. Do kláštera ho následuje i jeho bratr Radim.
Po smrti míšeňského biskupa Volkolda (spravoval pražskou diecézi) je Vojtěch požádán, aby znovu usedl na biskupský stolec v Praze. Jeho krajané slibují nápravu poměrů v zemi. Svatý Vojtěch se s několika řeholníky vrací do Čech. V Praze zakládá roku 933 klášter v Břevnově, který mu má být jakousi duchovní oázou a náhradou za milovaný klášter na Aventinu. Tento klášter (nejstarší mužský na našem území) bere papež Jan XV. zvláštní dekretem pod svou ochranu. Má sloužit také jako středisko duchovní a misijní činnosti na našem uzemí.
Poměry v Čechách se částečně zlepšily, ale všechny zlořády nebyly zdaleka odstraněny. Navíc se schylovalo k vyústění mocenského boje mezi Přemyslovci a Slavníkovci. Když pak bylo úkladnou vraždou hrubě porušeno právo azylu (přímo v kostele byla zavražděna cizoložnice), Vojtěch vyhlásí nad celou provincií klatbu a podruhé odchází do Říma. Cestou se zastavuje v Uhrách, kde působí na misiích a kde biřmuje a vychovává syna knížete Gejzy, pozdějšího krále Štěpána.
Roku 995 dospěje do Říma do „svého“ kláštera na Aventinu, kde je srdečně přijat. V témže roce je Přemyslovci vyvražděn jeho rod Slavníkovců. Tím se propast mezi Vojtěchem a jeho vlastí ještě prohlubuje.
Papež Řehoř V. a arcibiskup Willigis naléhají, aby se Vojtěch vrátil domů. Vojtěch opět uposlechne, ale vymůže si, aby mohl jít na misie, pokud nebude doma přijat. To se také stalo. Vojtěch se vydává do Polska a podporován Boleslavem Chrabrým dál na sever k pohanským Prusům, kde nachází 23.dubna 997 mučednickou smrt (proboden kopím). Boleslav kupuje ostatky svatého Vojtěcha (stejnou váhou zlata, jako byla váha jeho těla) a pohřbívá je v Hnězdně. V roce 1039 však Břetislav ostatky uloupí a odveze je do Prahy.
Prakticky ihned po smrti je svatý Vojtěch uctíván jako světec a proces kanonizace probíhá již v roce 999.
Při příležitosti tisícího výročí mučednické smrti svatého Vojtěcha navštívil naši zemi papež Jan Pavel II.
Svatý Vojtěch se zasloužil o šíření křesťanství v Polsku, v Uhrách a také na našem území. Dal by se označit jako jeden z nejvýznamnějších misionářů východní Evropy, i když jeho snahy hlavně v Čechách jsou provázeny nepochopením a neúspěchy, přesto i zde jsou nesmazatelné stopy jeho působení (např.Břevnov). Paradoxně dokázali působení a dílo svatého Vojtěcha více docenit v Polsku, Uhrách, Itálii a západní Evropě, než v rodných Čechách.
Světec je uctíván jako jeden z národních patronů. Je zobrazován jako biskup s palmovou ratolestí, mezi jeho atributy patří veslo, kopí, halapartna, varhany, růže na štítě.