Ježíšova řeč o eucharistii dnes graduje, když Ježíš říká: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný.“
Existují studie, které poukazují na to, jak obrovský význam v dějinách měla symbolika krve. A to už v těch nejstarších dobách. Tato symbolika byla od nejstarších dob vnímána v souvislosti s mateřstvím. Nejstarší sošky, které byly nalezeny, pochází z doby přibližně 30 000 let před Kristem. Jsou velké 5-25 cm a jsou z kosti, slonoviny nebo z kamene. Jsou to sošky, které znázorňují ženu. Tyto sošky ale nebyly znázorněním sexuality, jak si někdy lidé myslí, ale byly znázorněním života. A symbolem smrti a života je krev. Proto se už v těchto prastarých dobách setkáváme s červenou barvou. Některé nalezené urny z pradávných dob mají dokonce tvar vejce a jsou pomalované červenou hlinkou. Tisíce let tak existoval na naší zemi kult Velké Matky, který dosáhl vrcholu asi v době 5 000 př. Kr. V některých náboženstvích se s ním můžeme setkat i dnes.
Obraz matky byl tedy vždy spojen s obrazem krve. Krev měla vždy zároveň silný náboženský podtext, protože to byl symbol života i smrti. V křesťanství je symbol krve potom především symbolem lásky a sebeobětování, a to díky Ježíšově oběti. A najednou vidíme, že existuje velmi úzký vztah mezi eucharistií – tedy tělem a krví – a symbolikou matky, která živí své děti. Než člověk přijde na svět, tak žije z těla a krve své matky. Dříve se tímto způsobem neuvažovalo, protože jsme byli hodně soustředěni na kněžství. Dnes se ale už mnohem více mluví právě o ženě – matce, jako obrazu eucharistického Krista.
Matka jakoby „láme“ svoje tělo a rozdává se. Proto svatý Anselm píše: „Ježíši, copak nejsi i moje matka?“ A to živení dětí se neomezuje pouze na živení tělem a krví před narozením dítěte, ale živení matkou pokračuje i dál. Je to přece matka, která doma připravuje jídlo, která krájí chléb. Nejdříve dá jídlo všem u stolu a až nakonec sobě. Žena tím zároveň obětuje svůj čas, ale také svoje zdraví i svoji krásu.
I když se dříve věnovalo málo pozornosti tomuto srovnání mezi eucharistií a životem matky, byli to umělci, kteří uměli vystihnout toto tajemství. Známe krásné obrazy, kdy těhotná Boží Matka vypadá jako skutečně živý svatostánek. Kolem jsou andělé, kteří poodhrnují oponu kolem tohoto svatostánku. Existují i krásné obrazy, které nejsou tak časté, a to jsou obrazy kojící madony. Maria, která kojí malého Ježíška. Jak vlastně vznikly tyto obrazy, a kde se vzaly? Mateřské mléko je velice důležité. Když mamince chybělo, tak se žena cítila ponížená. Někdy se musela obstarat i kojná, která dítě pomáhala kojit. A tyto maminky hledaly pomoc u Boží Matky. Proto vznikaly tyto obrazy, aby se před nimi mohly modlit ženy, kterým chybělo mateřské mléko. Těmto obrazům se někdy také říká „mléčné madony.“ Dnes samozřejmě víme o mateřském mléce ještě mnohem víc než tenkrát. Toto mléko je velice výživné, ale také chrání před infekcemi a dokáže předcházet i alergiím.
A když vidíme, jaká je hluboká symbolika mezi eucharistií a ženou – matkou, tak najednou chápeme, že to nebyla žádná náhoda, když se Ježíš po svém zmrtvýchvstání nejdříve zjevil ženě, Marii Magdaléně, aby ona jako první šla a oznámila učedníkům, že Ježíš vstal z mrtvých. K tomu se nejlépe hodila samozřejmě žena, jako nositelka života.
Dnešní evangelium nás tedy může vést i k trochu jinému a možná i netradičnímu pohledu na eucharistii. Žena, která se obětuje, dává se dětem, dává jim svůj život, tělo i krev, je krásným obrazem eucharistického Ježíše.
