Pius XI. se jednou svěřil skupině návštěvníků, že na začátku a na konci každého dne vzývá svého anděla strážného a dodal, že v různou denní dobu tuto modlitbu opakuje, zvláště tehdy, když se věci komplikují, což se vzhledem ke starostem, které papež má, stává dosti často. Měl velkou úctu k andělům strážným, především k tomu svému a potom k těm andělům, o kterých věděl, že jsou jim svěřeny církevní záležitosti podle územní příslušnosti. A když měl podniknout nějakou delikátní misi? Prosil svého anděla, aby mu proklestil cestu a aby probudil ducha lidí, se kterými se měl setkat. A navíc, když byly okolnosti zvláště svízelné, vzýval také anděla strážného té osoby, s níž se měl setkat, hlavně ho prosil, aby osvítil a uklidnil svého chráněnce. Papež potom také vzpomínal na setkání s generálem von Beselerem r. 1918, které dopadlo nepochopitelně úspěšně.
Zatímco lidé mají snahu omezovat působení andělů strážných na úlohu ochránců, a obránců a to zvlášť v rovině hmotné, papež Pius XII. jde ještě dál a říká: „Náš anděl strážný se stará také o naše posvěcení, dělá vše proto, aby podpořil náš duchovní růst a rozvinul tak intimní život s Bohem. Anděl strážný je mistrem askeze a mystiky, je to zároveň trenér a průvodce na cestě k vrcholkům.“
Jan XXIII. mluvil o andělech velmi často, prostě a přirozeně. 5x denně se modlil ke svému andělovi. Říkal také, že andělé mají schopnost dodávat slovům kněze zvláštní náboj, který pomáhá zasahovat srdce lidí. (sv. František Saleský před kázáním vždy s oblibou zrakem putoval po shromážděných lidech, a tak zdravil a vzýval neviditelné, ale přítomné anděly strážné svých posluchačů a prosil, aby učinili své posluchače vnímavější vůči Božímu slovu.) Jan XXIII. vybízel rodiče, aby učili děti rozmlouvat s andělem. Jednou se dokonce svěřil, že svolat koncil mu vnukl jeho anděl strážný. Jednalo se o nějaké zjevení? Vůbec ne! Papež opakoval, že myšlenka ho napadla při modlitbě a že mu ji Bůh vnukl prostřednictvím anděla.
Jednou si jeden nově zvolený biskup postěžoval tomuto papeži, že mu zodpovědnost nového úřadu nedá spát. „Oh“, řekl Jan tónem plným soustrasti, „mně bylo v prvních dnech pontifikátu také tak. Ale potom jsem viděl svého anděla strážného, který mi pošeptal: Jene, nedělej se zase tak důležitým. A od té doby spím už zase dobře.“
