Křtem jsme změnili pána a přešli z jednoho tábora do druhého: z hříchu do spravedlnosti, z neposlušnosti do poslušnosti, od Adama ke Kristu. To všechno vyjádřila liturgie protikladem: „odříkám se - věřím". V dávných dobách se při některých křestních obřadech prováděla názorná gesta, která tento vnitřní pochod naznačovala. Křtěnec se nejdříve s gestem zavržení a odvrácení se od ďábla a jeho děl obrátil k západu, považovanému za symbol temnot, aby se potom otočil k východu, symbolu světla, a s hlubokou poklonou pozdravil Krista coby svého nového Pána. Je to podobné, jako když voják ve válce mezi dvěma královstvími přejde z tyranova vojska k vojsku osvoboditele. (R. Cantalamessa)
Jestliže křest přivtěluje pokřtěného do církve, pak biřmování uskutečňuje další, dokonalejší spojení s Kristovým Tělem. Svátost biřmování umocňuje dynamiku křestních milostí, obdaruje zvláštní silou Ducha svatého, a tak zavazuje k tomu šířit a bránit víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové. (T. Dajczer)
Svěcená voda má široké použití ve všech liturgických obřadech. Svým významem nás vrací ke křestnímu pokropení. (G. Amorth)
Jen skrze lásku vystupuje člověk ke skutečné svobodě, jež je svobodou Ducha, do které jsme my křesťané byli pokřtěni. (H. Boulad)
Křtem umíráme hříchu. Je to skutečná smrt, ničí v člověku to, co v něm bylo špatné, nevykoupené, aby se mohl znovu narodit jako Boží syn, stát se novým stvořením - účastníkem Boží přirozenosti, jenž je povolán ke svatosti. Křtem je člověk posvěcen a zasvěcen Bohu, stává se jeho pravým ctitelem a adoptivním dítětem. (T. Dajczer)
Křtem jsme se stali majetkem Ježíše Krista. (Grignion)
Ve starozákonní době představovalo vstup do smlouvy s Bohem znamení obřízky, v novozákonní době je však Kristus změnil na křest. (S. Hahn)
Každý křesťan, když se vynořuje z vod křestního pramene, znovu uslyší hlas, který bylo kdysi slyšet na březích Jordánu: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.“ (sv. Jan Pavel II.)
Ústředním tajemstvím víry a křesťanského života je tajemství Nejsvětější Trojice. Křesťané jsou křtěni ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. (KKC)
Milostí křtu je věřící nejen osvícen, ale přijímá také výzvu a sílu k tomu, aby mohl Nepříteli odolávat. Každý pokřtěný jako úd Kristova těla má moc nad démony. (P. Madre)
Spolu s posvěcující milostí při křtu obdržíme ctnosti (a to především ctnosti teologické, to jest víru, naději a lásku) a dary Ducha svatého. A právě tyto dary Ducha svatého nám poskytují obzvláštní způsobilost a citlivost pro jeho vedení. Jsou jako antény, jejichž úkolem je zachycovat impulzy Ducha svatého. (W. Stinissen)
Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech (Ef 4,4-6).
