Slyšeli jsme takové „prázdninové“ evangelium. Ježíš zde vybízí učedníky k odpočinku. Nebylo to pro ně snadné – právě se vrátili ze světa, byli nadšení z toho, co viděli a co se dělo. Vyháněli zlé duchy, byly svědky uzdravování, jsou toho tak plní, že se nechtějí zdržovat, ale pokračovat v započaté práci. A Ježíš velmi dobře ví, že každý člověk potřebuje odpočinek. Proto volá učedníky k odpočinku. Ježíš nás tedy nevolá jenom do práce, ale volá nás i k odpočinku.
Na toto téma krásně píše oblíbený duchovní autor Notker Wolf ve své knize Dopřej si čas, podtitul této knihy je – Je to i tvůj život. Notker Wolf byl opatem primasem benediktinského řádu. Od roku 2000 sídlil v Římě a byl zodpovědný za více než 800 klášterů po celém světě. Opatem primasem byl zvolen celkem 4x, takže tuto funkci vykonával 16 let. Byl známý svou vzdělaností, přehledem, obrovskými životními zkušenostmi, ale také svou láskou k rockové hudbě. Dlouhá léta hrál na elektrickou kytaru. Zemřel 2. dubna 2024.
Ve své knize píše o umění odpočívat, o umění dobře zacházet s časem, o tom, jak se dnes všechno zrychluje. Zatímco v roce 1804, když Beethoven poprvé dirigoval svoji skladbu Eroica, trvalo to celých 60 minut. Asi o stopadesát let později, když tu stejnou skladbu dirigoval Leonard Bernstein, tak mu to trvalo 53 minut. Jiný dirigent potřeboval v roce 1987 na tutéž skladbu pouhých 43 minut. Kdosi v Německu vypočítal, kolik času průměrný Němec, který se dožije 70 let, prožije na cestách, tzn. v metru, ve vlaku, v tramvaji, autě. A zjistilo se, že Němec, který se dožije 70 let, prožije na cestách v průměru pět let svého života.
V souvislosti s tímto tempem existuje příběh o gazelách a lvech v Africe. Každé ráno se v Africe vzbudí gazely. Gazely vědí, že musí běhat rychleji než nejrychlejší lvi, jinak budou sežrány. A každé ráno se v Africe probudí lvi. Ti zase vědí, že musí být rychlejší než nejpomalejší gazely, jinak by zahynuli hladem. Nakonec je celkem jedno, jestli jsi lev nebo gazela, protože když vyjde slunce, tak musíš rychle běžet. Jedni i druzí se musí namáhat.
Je pravda, že nejsme zvířátka, ale na druhé straně bránit se tomuto tempu není vůbec snadné. Také jsme se rozběhli a možná že běžíme čím dál tím rychleji. Je třeba se ptát, kdo mě to vlastně pohání? Je to šéf v práci, nebo je to moje rodina? A nejsem to třeba já sám, kdo neustále někam běží? V Africe mají jedno krásné přísloví: Když Bůh stvořil svět, daroval Evropanům hodinky a Afričanům daroval čas. Toto přísloví vyjadřuje mentalitu mezi Evropanem a černochem. Evropan se neustále dívá na hodinky, Afričan naštěstí žádné nemá. Evropan říká Afričanovi: „Pojď, uděláme to rychleji.“ Když si ale Evropan domluví schůzku s Afričanem, tak je hodně pravděpodobné, že Afričan nedorazí ten den, kdy byla schůzka domluvená, ale v klidu a pohodě přijde až zítra. On je v tom hodně svobodný. Afričan má prostě čas.
Jiné přísloví zase říká: Pokud chce člověk dojít rychle k cíli, musí umět také udělat odbočku. Vidíme, že tempo je relativní. Člověk nemusí jít tou nejrychlejší cestou, důležité je, aby šel tou správnou cestou. To je právě to, k čemu nás vybízí Ježíš – abychom také uměli udělat odbočku, jinými slovy – abychom uměli také odpočívat. Protože odpočatý člověk toho udělá víc než ten, kdo je unavený. Síla totiž, ta přichází z pauzy.
V Tyrolsku se všichni lidé zdraví tím známým pozdravem: Chvála Kristu. Jsou to hodně zbožní lidé. Ale existuje zde jedno údolí. Je to oáza klidu a míru, a v tomto údolí existuje výjimka. Lidé se zde zdraví jinak, a ten pozdrav zní: dopřej si čas! Je to vlastně forma požehnání. Tak jako „pozdrav Pán Bůh“, stejně jako „dobrý den,“ stejně tak slova „dopřej si čas.“ Je to přání odpočinku, jsou to slova požehnání.
A tak berme vážně i tato Ježíšova slova, kdy nás vybízí k odpočinku. Je to dobře míněná rada a nezapomínejme – chceš-li rychle dojít k cíli, musíš umět udělat odbočku. A síla, ta je v pauze!