Památku Panny Marie z hory Karmel, matky svatého škapulíře, pomocnice v poslední hodině a záruky věčného života, slavíme 16. července.
Dne 16. července 1251 se svatý Šimon Stock, představený řádu Panny Marie z hory Karmel (starobylých karmelitánů), modlil k Bohu, aby posílil své karmelitánské bratry, kteří byli pronásledováni pro svou víru. Náhle se mu zjevila Panna Maria v řádovém hábitu (kaštanově hnědé tunice), obrátila se ke světci a podala mu ruku s karmelitánským škapulířem. Slíbila mu, že vysvobodí z věčného trestu každého, kdo jej bude nosit a bude v Boží přízni.
Jedním z výrazných prvků této pobožnosti je svatý škapulíř. Škapulíř Panny Marie z hory Karmel získal oficiální uznání díky zásahu papeže Sixta V. v roce 1587 a jeho používání a šíření následně podpořili i další papežové. Jedná se o vrcholné znamení úcty k Panně Marii z hory Karmel. Škapulíř evokuje "setkání" mezi Starou a Novou smlouvou, mezi Starým a Novým zákonem, jak je vysvětleno níže.
Na hoře Karmel, která se nachází nedaleko Jeruzaléma, Svatého města (Izraele), se usadili proroci Eliáš a Elíša, aby zde žili oddáni přímluvné modlitbě za vyvolený lid (viz Iz 35,2). A na téže hoře postavil v polovině 12. století n. l. svatý Bartoloměj poustevnu, která měla shromáždit desítky kněží, aby se tam přestěhovali a začali žít jako poustevníci v samotě a tichu. Tito ctitelé vytvořili řád Panny Marie z hory Karmel (karmelitánů), Ordo Fratrum Beatissimæ Virginis Mariæ de Monte Carmelo.
Název "Karmel" pochází z hebrejského Karm-El, což znamená "Boží zahrada" nebo "Boží vinice". Název připomíná krásu tohoto místa - často se mu také říká "zahrada Palestiny" - a evokuje duchovní bohatství dlouhé tradice sahající až k prorokům Starého zákona.
V roce 1205 dal jeruzalémský patriarcha svatý Albert (Albert Avogadro) karmelitánským poustevníkům pravidlo života, které později v roce 1226 schválil papež Honorius III. Karmelitáni podle této řehole měli žít zaměřeni na ustavičnou modlitbu a meditaci Božího slova a klást důraz na vnitřní i vnější atmosféru mlčení, rozjímání a odloučenosti, které napomáhají spojení s Bohem.
Ve 13. století také papež Inocenc IV. udělil karmelitánům privilegium být zařazeni mezi žebravé řády vedle františkánů a dominikánů. To byla pro řád, který měl být o několik století později reformován svatou Terezou od Ježíše a svatým Janem od Kříže (16. století), významná změna.
Není možné vyjmenovat všechna místa zasvěcená Panně Marii Karmelské, například jen ve Španělsku je Panna Maria z hory Karmel patronkou námořníků a rybářů a také španělského námořnictva. Měst, která ji na poloostrově oslavují, je nespočet.
V Americe se děje něco podobného. V Argentině, Bolívii, Kolumbii, Chile, Ekvádoru, Peru, Paraguayi, Uruguayi a Venezuele je den Panny Marie Karmelské opravdovou oslavou: konají se procesí, modlí se novény a věřící zvěčňují svou vděčnost v nejrůznějších lidových tradicích. Jako příklad lze uvést, že na mnoha místech se vzdává hold všem ženám, které nosí jméno "Carmen" nebo "Carmela".
Tyto náboženské či kulturní projevy jsou důkazem hlubokého vlivu, který měla karmelitánská spiritualita na Boží lid a která i dnes povzbuzuje miliony lidí k lásce a prosbě o ochranu Matky Boží.
Panno Maria Karmelská, oroduj za nás!
Foto: Wikimedia Commons
