Když začneš zakoušet vyprahlost při modlitbě, nepodléhej pokušení rezignovat. Neboť když nic necítíš, modlíš se jen kvůli Králi. (T. Dajczer)
"Na každém místě a v každé době bude mi přinášena oběť čistá, poněvadž jsem velký Král, a jméno mé je velké mezi národy", řekl Hospodin (Mal 1,11).
Má-li se duše stát trvalým příbytkem Boha, nebeského Krále, a to je naším nejvlastnějším určením, musí být nezatížená a osvobozená od všeho, co k ní nepatří. (Dyckhoff)
Ježíš říkal, že člověk musí království přijmout „jako dítě" (srov. Mk 10,15). Přijmout království jako dítě znamená přijmout je zdarma, jako dar, ne za zásluhy. (Cantalamessa)
Jestliže ještě dnes lidé poklekávají před pozemskými králi, oč spíše by měli pokleknout před Králem králů a Pánem pánů? Je to vůbec možné-nekleknout si? (S. Hahn)
Maria není Bůh, ale je Boží matka. Je pouhým stvořením, ale je největším stvořením Božím. Ona není král, ale je Králova vyvolená královna matka. Stejně jako umělci tíhnou k tomu mezi svými pracemi vytvořit jedno mistrovské dílo, tak i Ježíš učinil svým největším mistrovským dílem vlastní Matku. Nijak nesnižujeme Ježíšovu slávu, když hlásáme pravdu o Panně Marii – avšak snižujeme ji, jestliže tuto pravdu odmítneme. (S. Hahn)
Když si uvědomíš, jaká je tvoje nová identita, hodnota a důstojnost milovaného syna a dcery Krále vesmíru, uděláš všechno, aby ses vyhnul i tomu nejmenšímu hříchu. (D. Chmielewski)
Pane, spoléhám na tvou dobrotu a na tvé velké milosrdenství a přistupuji k tobě jako nemocný k lékaři, lačný a žíznivý k prameni života, nuzný ke Králi nebes, sluha k Pánu, tvor ke stvořiteli a zarmoucený k svému dobrotivému těšiteli. (T. Kempenský)
Mnich je především tvůrce pokoje. To znamená, že je vždycky, a především jako všichni kněží a řeholníci služebníkem Krista, krále pokoje. (T. Merton)
Boží království je zde a nyní, a nikoli potom a někde jinde. Nenajdeš-li Boha zde a nyní, nenajdeš ho ani jinde. Najdeš-li ho však zde a nyní, pak ho nalezneš všude. (W. Stinissen)
Když církev vyšla z katakomb a začala stavět chrámy, objevila se první zobrazení Krista jako osoby. První z nich je proslulý Pantokrator, Kristus král, vládce, všemohoucí. Sedí na císařském trůnu se všemi insigniemi své moci nad lidmi i nad živly a zákony vesmíru. Je to vyznání víry: ten který byl ukřižován mocnými tohoto světa, je vládcem nebe i země. Římští císařové vyžadovali pro svou osobu božskou úctu. Avšak existuje pouze jediný opravdový Bohočlověk. (T. Špidlík)
"Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království." (Lotr po pravici)
