Tradice připsala Marii sedm bolestí:
- Simeonovo proroctví
- Útěk do Egypta
- Hledání 12letého Ježíše
- Setkání s Ježíšem na křížové cestě
- Ukřižování a Maria pod křížem
- Mrtvý Ježíš v Mariině náručí
- Uložení Ježíše ho hrobu
Tyto bolesti Boží Matky jsou pro nás moc důležité, protože nám nabízí možnost identifikace. V těchto bolestech i my můžeme najít a vyslovit svá zklamání, bolesti a smutky. I naší duší občas pronikne meč, když nás někdo zklame, zraní, nebo když Bůh zkříží naše plány. Někdy se také cítíme jakoby na útěku do Egypta, když se cítíme nějak odsunuti stranou nebo máme pocit, že jsme na obtíž. Dnešní svátek Sedmibolestné nám může pomoci, abychom se nevzdávali.
To není zdaleka jednoduchá a samozřejmá věc. Často je mnohem těžší přihlížet utrpení milovaného člověka než sám trpět. Bezmocně se dívat například na milovaného člověka, kterého pomalu ale jistě stravuje rakovina. Marii také nakonec nezbylo nic jiného než obejmout mrtvého Ježíše.
Po vzoru Boží Matky můžeme tedy i my připustit vlastní bolesti a smíme je vyjádřit před Bohem. Není třeba bolesti potlačovat. My se smíme cítit bezmocní, osamělí i nepochopení. Nemáme se ovšem ve své bolesti hrabat, ale spolu s Marií ji předložit Bohu. Hledíme-li na bolest jejím pohledem, může být také uzdravena.
Proto se lidé velmi často identifikovali s trpící Marií. Také proto byly velice oblíbené tzv. piety, tedy obrazy nebo sochy, na kterých Maria drží svého mrtvého Syna. Tyto obrazy pomáhaly lidem, aby pohleděli do tváře vlastní bolesti. A tyto obrazy přinášely těmto lidem útěchu. Bolest už neměla takovou sílu a moc. Pohled na Boží Matku tak povzbuzoval lidi, aby se otevřeli pro utrpení.
Stejně tak i my máme jako Maria vzít s láskou všechno bolestné do svého náručí. Maria vzala do náručí svého mrtvého Syna. A co stalo potom? Potom povstal nový život. Když vezmeme s láskou do náručí všechno to zraněné a bolavé v nás, může z těchto skutečností povstat nový život.
Pieta je zároveň krásným obrazem toho, co se jednou stane i s námi: ve smrti vydechneme do náruče milujícího Boha. Ve smrti se neponoříme do nicoty, ale bude nás čekat milující Boží mateřská náruč. Maria v pietě z nás snímá tento strach ze smrti.
Proto se někteří lidé tak rádi modlí růženec. Znovu a znovu opakují:“…pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší.“ Při pohledu na Marii s mrtvým Ježíšem na klíně se můžeme beze strachu odevzdat smrti, protože víme, že nás čeká něžná Boží náruč.
