Jednou šel svatý František kamsi s bratrem Lvem. Všiml si, že Lev je nějaký posmutnělý, a tak se k němu obrátil a zeptal se ho: „Lve, víš, co to znamená být čistého srdce?“
„Samozřejmě. To znamená nehřešit a nemít žádné chyby a slabosti, které bychom si mohli vyčítat.“
„Aha,“ řekl František. „Už chápu, proč jsi smutný. Vždycky se najde něco, co si budeme moci vyčítat.“
„Přesně tak,“ odpověděl Lev. „Proto mám pocit, že čistoty srdce nikdy nedosáhnu.“
„Lve, poslouchej mě pozorně. Už se tolik nezabývej čistotou svého srdce. Obrať se a pohleď na Ježíše. Obdivuj ho. Raduj se, že je tím, kým je – tvým Bratrem, Přítelem, tvým Pánem a Spasitelem. Bratříčku, mít čisté srdce znamená právě toto. A jakmile se takto obrátíš k Ježíši, už se neobracej zpět, aby ses díval sám na sebe. Nezabývej se tím, jak vypadáš ve srovnání s ním.
Zármutek nad tím, že nejsi dokonalý, zjištění, že jsi vlastně hříšný, to je příliš lidský cit, dokonce se blíží modlářství. Soustřeď svůj pohled tak, abys nehleděl na sebe, ale na Ježíšovu krásu, na jeho laskavost a soucit. Lidé čistého srdce ho chválí od rozbřesku do setmění. I když si připadají zranění, slabí, roztěkaní a nejistí, dokáží to vše odevzdat a najít jeho pokoj. Takové srdce je zbaveno svého vlastního já a je naplněno plností Boží. Ježíš je Pán – a to přece stačí.“
Chvíli kráčeli tiše. Pak Lev řekl: „Ale Františku, Pán přece žádá, abychom se snažili a abychom byli věrní.“
„To jistě,“ odpověděl František. „Nicméně svatost není výsledkem naší snahy. Svatost – to je prázdnota, kterou v sobě objevíš. Nezačneš ji nenávidět, ale přijmeš ji. Tak se stane prostorem, ve kterém Pán může stvořit něco nového. Mít čisté srdce znamená volat: Ty jediný jsi svatý, ty jediný jsi Pán! K tomu nepotřebuješ nějaké hrdinské úsilí nebo usmolená rozhodnutí.“
„Jak tedy na to?“ zeptal se Lev.
„Prostě si nenechávej nic pro sebe. Dočista vymeť svůj dům. Vymeť i podkroví, tedy i sžíravé a bolestné vzpomínky na vlastní minulost. Odřekni se všeho těžkého – i váhy svých hříchů. Hleď pouze na Ježíšův soucit, na jeho nekonečnou trpělivost a něžnou lásku. Ježíš je Pán. To stačí. Tvá vina i výčitky svědomí zmizí v nicotě, když si jich nebudeš všímat. Přestaneš si být vědom sebe sama: budeš jako vrabeček, který volně poletuje po modré obloze. Dokonce i touha po svatosti se promění v čistou a jednoduchou touhu po Ježíši.“
Lev, který kráčel vedle Františka, pozorně naslouchal. Cítil, že je jeho srdce s každým krokem lehčí. Jeho duši zaplavil hluboký pokoj.
