O 25. neděli v mezidobí se čte ten známý text z knihy Moudrosti. Bezbožní chtějí zkoušet spravedlivého. Jedna ze zkoušek vypadá takto: zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. A právě u tématu trpělivosti dnes zůstaneme.
Latina má pro trpělivost hned dva výrazy. Ten první, to je patientia. My známe naše české slovo, které je odvozeno od tohoto slova latinského, a to je slovo pacient. Pacient je ten, kdo trpí. Druhé slovo je tolerantia, což je známé slovo tolerance. Vidíme tedy, že trpělivý je ten, kdo trpí a je tolerantní. Trpělivost je tedy spojena s utrpením a tolerancí. A všichni velmi dobře víme, že bez trpělivosti to prostě nejde.
Jeden starý židovský příběh vypráví o tom, jak jednou večer, když šel Abrahám na večeři, potkal jistého člověka, který šel kolem. Jak víte, zákon pohostinnosti je mezi Židy velmi silný. A tak Abrahám pozval tohoto cizince, aby s ním pojedl. A začal s tímto člověkem mluvit o Bohu. Pozvaný se však o Boha nezajímal a po nějaké době se dokonce začal rouhat. To rozčílilo Abraháma natolik, že ho vyhnal ze svého domu. A velmi rozčileně šel před Pána Boha a naříkal nad tím, co se mu stalo. A Bůh Abrahámovi odpověděl: „Abraháme, já mám s tímto člověkem trpělivost už padesát let a ty jsi ztratil trpělivost už po půl hodině.“
Jednou za jedním knězem přišla žena a prosila ho, aby se za ni pomodlil a vyprošoval jí dar trpělivosti. Že má málo lásky i trpělivosti, a že potřebuje pomoc. Když kněz viděl touhu této ženy, a že to tato žena myslí vážně, tak se za ni modlil a vyprošoval jí tento Boží dar. Příští den přišla žena celá rozzlobená a ptá se: „Prosím vás, za co jste se to včera modlil?“ „No přece za dar lásky a trpělivosti,“ povídá ten kněz. „Proč se ptáte?“ A ta žena odpověděla: „Nikdy v životě jsem neměla tak protivný den, jako včera. Bylo to jako v pekle, všichni byli proti mně,“ Kněz odpověděl: „Poděkujme Bohu, protože vyslyšel naše prosby.“ „Jak to myslíte?“ podivila se ona žena. „Modlili jsme se za lásku a trpělivost a Bůh vám hned ten den dal tolik příležitostí, abyste se v těchto ctnostech cvičila. Jestli chcete být trpělivá a mít lásku, tak se v tom přece musíte cvičit.“
Trpělivosti je třeba se učit už odmalička. Asi před 40 lety jeden doktor udělal takový test, který vešel ve známost jako bonbónový test. Výzkumník v laboratoři položil před čtyřleté dítě bonbón a řekl mu: „Můžeš tento bonbón sníst hned, ale když vydržíš 15 minut, zatímco budu vedle pracovat, dám ti potom bonbóny dva.“ Některé děti bonbón hned snědly. Některé vydržely několik minut a asi třetina vydržela celých 15 minut, a tyto děti potom dostaly bonbóny dva.
O 14 let později se doktor Mischel s těmito dětmi setkal znovu. Výzkum pokračoval. Ptal se těchto mladých lidí na ledacos, zjišťoval apod. A zjistil, že děti, které snědly bonbón hned, jsou nyní lidé tvrdohlaví, netrpěliví a popudliví. Tito lidé si zvykli přijmout sice málo, ale hned, než aby trpělivě čekali na něco lepšího. Ti, kteří dokázali čekat, byli více společenští, spolehliví a sebevědomí.
Známý bonbónový test nám připomíná, že je důležité učit se trpělivosti už odmalička, protože se to vyplatí.
A abychom měli trpělivost s druhými, musíme mít nejdříve trpělivost sami se sebou. Známý psycholog Erich Fromm říká: „Chceme-li pochopit, co to trpělivost vlastně je, můžeme pozorovat malé dítě, které se učí chodit. Padá, padá a zase padá, ale přesto to zkouší stále znovu a znovu. Postupně se zlepšuje, až přijde okamžik, kdy chodí bez pádů. Dospělí by to mohli dotáhnout daleko, kdyby měli dětskou trpělivost ve věcech, které jsou pro ně důležité.“
Na závěr několik otázek:
V které oblasti života se nejvíce projevuje moje netrpělivost?
Jsem trpělivý se sebou samým?
Kdy měl naposledy někdo trpělivost s námi?
